Habsburkové

historie rodu:

Habsburkové byli jedním z nejvýznamnějších panovnických rodů v evropské historii. Po meči rod vymřel roku 1740 císařem Karlem VI. Dědici a následovníky se stali potomci jeho nejstarší dcery Marie Terezie (1717-80) a lotrinského vévody Františka Štěpána (1708-65), kteří založili tzv. habsbursko-lotrinskou dynastii. Potomky mladšího syna Marie Terezie, císaře Leopolda II. (1747-92), se rod rozvětvil do několika linií. Zde je v rodokmenu uvedena pouze linie hlavní, císařská, která v Čechách vlastnila mj. panství a zámky Ploskovice a Zákupy, ale také např. Bystré u Poličky, Buštěhrad, Červené Poříčí, Hodonín a Smiřice. Linie pokračovala nejstarším Leopoldovým synem Františkem I. (1768-1835), který byl čtyřikrát ženat a z druhého manželství měl 13 dětí, z nichž dospělosti se dožili dva synové a pět dcer. Na trůn nastoupil nejstarší syn Ferdinand (1793-1875), který roku 1848 odstoupil ve prospěch svého synovce Františka Josefa (1830-1916). Ten se stal nejdéle panujícím monarchou v rodě Habsburků – panoval až do své smrti roku 1916. Mezitím zemřelo několik jeho následníků – korunní princ Rudolf roku 1888, roku 1896 císařův bratr Karel Ludvík, roku 1914 císařův synovec František Ferdinand d´Este. Na trůn proto roku 1916 nastoupil prasynovec Františka Josefa, arcivévoda Karel (1887-1922), který se stal posledním císařem z rodu Habsburků. Se svou manželkou Zitou (1892-1989), z rodu bourbonsko-parmského měl Karel osm dětí, z toho pět synů, kteří rod bohatě rozvětvili.
Kromě hlavní linie žijí v dnešní době také početní potomci mladších synů císaře Leopolda II., z nichž mnozí rovněž vlastnili během 19. století majetek v českých zemích. Například členové tzv. toskánské linie vlastnili Ostrov nad Ohří a Brandýs nad Labem, který po smrti Ludvíka Salvátora (1915) zdědil poslední habsburský císař Karel, který zde i krátce pobýval. Linie pocházející od vojevůdce arcivévody Karla (1771-1847) vlastnila Frýdek a vévodství těšínské, od roku 1819 také zámek Židlochovice. Roku 1887 zakoupil arcivévoda František Ferdinand d´Este zámek Konopiště, které se stalo jeho nejoblíbenějším sídlem a domovem jeho rodiny. Z řad arcivévodů také pocházelo několik velmistrů řádu německých rytířů, kteří v Čechách vlastnili statky na severní Moravě a ve Slezsku, konkrétně Bruntál, Sovinec a Bouzov.

podoba erbu:

Erb habsbursko-lotrinské dynastie je rozdělen do tří polí. V prvním poli je červený lev s modrou zbrojí na zlatém pozadí (znak Habsburků). Druhé, prostřední pole je červeno-bílo-červené (Rakousko) a v posledním třetím poli je úhlopříčné červené břevno s třemi stříbrnými orlicemi na zlatém pozadí.
Tento dynastický znak byl obtočen Řádem zlatého rouna a umístěn do středu třikrát korunovaného císařského dvouhlavého orla a od roku 1815 byl oficiálním znakem Rakouského císařství. (Po roce 1867 byl nazýván jako malý státní znak, přičemž velký státní znak obsahoval další tři vysoké řády a orel měl na sobě rozmístěny znaky jednotlivých korunních zemí).

literatura a doporučené internetové stránky:

(velmi početná proto jen výběrově)

Brigitte Hamann: Habsburkové. Životopisná encyklopedie, Praha 2001
Tamara Griesser-Pečarová: Zita, poslední císařovna, Praha 1994
Gerd Holler: Žofie, matka Františka Josefa I., Praha 1997
Jiří Pernes: Maxmilián I. Mexický císař z rodu Habsburků, Praha 1997
Ghislaine Windisch-Graetz: Alžběta - Rudá vévodkyně, Praha 1998
Brigitte Hamann: Alžběta – Císařovna proti své vůli, Praha 2002
Jan Galandauer: Karel I. Poslední český král, Praha 2004
Brigitte Hamann: Rudolf Habsburský – princ rebel, Praha 2006.
Gabriela Praschl-Bichlerová: Ferdinand Maxmilián Habsburský, Praha 2008.
Gabriela Praschl-Bichlerová: Naše milá Sisi. Pravda o arcivévodkyni Žofii a císařovně Alžbětě na základě dosud nezveřejněných dopisů, Praha 2010