Lichnowsky z Woschütz

historie rodu:

Původem polská rodina, sídlící na území Slezska a Moravy. Prvním historicky doloženým členem rodu byl Hanuš z Voštic, který sňatkem se Žofií z Lichnova, rozenou z Drahotuš, získal roku 1491 ves a tvrz Lichnov, podle které se jeho potomci začali psát jako Lichnovští z Voštic. Majetkový základ rodu vybudoval na počátku 17. století Bernard Lichnovský, který koupil panství Chuchelná a další menší statky, které zůstaly v majetku rodu až do roku 1945. Roku 1702 byl rod povýšen do šlechtického stavu, poté roku 1727 do hraběcího až nakonec následoval pruský knížecí titul (později i rakouský). Karl Franz Leopold Lichnowský (1690-1746) se oženil s Marií Barborou von Werdenberg, s níž získal další majetek, mj. panství Odry u Nového Jičína. Panství Hradec nad Moravicí získal Karl Gottlieb Lichnowsky (1720-88), který byl roku 1773 povýšen do pruského knížecího stavu. Jeho syn Karl Lichnowsky (1761-1814) se proslavil jako hudební mecenáš a skladatel a podporovatel Beethovena. Jeho potomci vlastnili česká panství až do roku 1945, poté odešli do Brazílie. V současné době rod dosud nemá v poslední generaci mužské potomky.

podoba erbu:

Erb Lichnowských měl v červeném štítu dvě vinné révy přirozené (tedy modré) barvy (zvláštností je, že tímto prvkem porušil heraldické pravidlo, že ve štítu se neklade barva na barvu). Roku 1733 vyženili Lichnowští říšský titul vymřelých hrabat z Werdenbergu a přijali i jejich erb a jméno. V některých případech půlili svůj erb s erbem hrabství Werdenberg, což byla stříbrná korouhev v červeném poli. Tato ukázka zobrazuje půlení erbu Lichnowských s erbem hrabat z Werdenberga - jejich erb je čtvrcený, kdy v prvním a čtvrtém poli je korunovaný císařský černý orel s písmeny FIII na hrudi. Ve druhém a třetím poli se střídají dva červené a dva zlaté pruhy. Uprostřed je srdeční štítek se stříbrnou korouhví v červeném poli, nad ním je koruna.
Nápis dole na červené pásce s rodovým heslem NON NOBIS DOMINE, NON NOBIS (ANNO DNI MDCCCXXXXVI). Při udělení knížecího titulu v Prusku roku 1773 přibyla k erbu knížecí koruna a štítonoši, dva zlatí korunovaní dvouocasí lvi, přičemž jeden z nich drží stříbrnou korouhev převzatou od hrabat Werdenbergů. Na štítě je položena knížecí koruna.

literatura a doporučené internetové stránky:

Jan Županič, František Stellner: Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české, Praha 2001
Petr Mašek: Modrá krev, Praha 1999
Zámek Hradec nad Moravicí, Opava 1998
Dušan Uhlíř: Slezský šlechtic Felix Lichnowský, Praha 2009
Jiří Jung: Lichnovští z Voštic a jejich sběratelské a stavební aktivity v letech 1848-1928, Ostrava 2017
Mechtilde Lichnowsky