Pálffy

historie rodu:

Stará šlechtická uherská rodina, která traduje své počátky již do 11. století, první prokazatelní předkové však pocházejí až ze 14. století. V roce 1581 získali Pálffyové uherský baronát, roku 1599 říšský hraběcí stav a v roce 1634 uherský hraběcí stav. V Čechách byli naturalizováni už v 16. století. Rod se rozdělil do čtyř linií. Do českých dějin vstoupila linie třetí, pocházející od Rudolfa Pálffyho (1719-68), který se oženil Marií Eleonorou Kaunitzovou. Jeho mladší syn Rudolf (1750-1802) měl s Marií Antonií Kolowrat-Krakowskou (1763-1842) pět synů, kteří všichni založili nové rodové linie. Synovec Marie Antonie, Hanuš Kolowrat (1794-1872) byl posledním mužským představitelem rodové linie Kolowratů-Krakowských a jako svého následníka si vybral nejmladšího Antoniina syna Aloise (1801-76), jehož potomci tak ke svému majetku přidali i panství v Čechách.

podoba erbu:

V modrém štítu je vyobrazen poloviční zlatý jelen, vyrůstající ze zeleného trojvrší, před jelenem je polovina zlatého vozového kola. Roku 1872 zdědila jedna linie rodů Pálffyů majetek po hrabatech Kolowrat Krakowských pod podmínkou přijetí titulu „svobodný pán z Újezda“ – tento přídomek i Kolowratové zdědili po Jeníšcích z Újezda. Došlo i ke spojení erbů: pálffyovský zůstal nalevo a napravo přibyl původní jeníškovský zlato-černý jednorožec na protikladném zlato-černém pozadí.
Součástí erbu je hraběcí koruna, dva praporce a dole na stuze rodové heslo VIRTUTE ET ANIMO.

literatura a doporučené internetové stránky:

Petr Mašek: Modrá krev, Praha 1999
Pavel Koblasa: Hraběcí rodina Pálffy v Čechách
Tajemství kaple sv. Kříže s rodinnou hrobkou Kolovratů a Pálffyů v Blovicích, Spálenopoříčský zpravodaj 6, červen 2012