Trauttmansdorff-Weinsberg

historie rodu:

Rod s původem ve Štýrsku na konci 13. století. V pozdější době se bohatě rozvětvil, ale do současnosti nakonec přežila pouze jediná větev, jejíž moc a slávu založil Maxmilián Trauttmansdorff (1584-1650), který konvertoval ke katolické víře a dal se do habsburských služeb. Za dob bělohorských konfiskací získal v Čechách mj. panství Horšovský Týn a Litomyšl. Za své služby byl povýšen do hraběcího stavu a bylo mu rozšířeno jméno na Trauttmansdorff-Weinsberg. Jeho potomky se rod dále dělil do různých větví, které ovšem během staletí opět vymíraly. Horšovský Týn zůstal hlavním sídlem nejstarší rodové linie až do roku 1945.
Na počátku 19. století získal Ferdinand Trauttmansdorff (1847-1929) říšský i český knížecí titul. Jeho dvěma syny se rod opět rozdělil, přičemž mladší linie krátce držela v Čechách panství Obříství. Z dalších mladších členů rodu zdědil na počátku 20. století Ferdinand Trauttmansdorff (1855-1928) po Liechtensteinech moravské panství Hostim a krátce před druhou světovou válkou přešly po vymření žlebské linie Auerspergů do držení Josefa Trauttmansdorffa (1906-85) zámky Slatiňany a Žleby.
Všichni Trauttmansdorffové po roce 1945 z Československa odešli a dnes žijí, bohatě rozvětveni, v Rakousku, Německu, Švýcarsku ale také v Kanadě, v Austrálii a v jižní Americe.

podoba erbu:

Čtvrcený štít se srdečním štítkem, který je červeno-stříbrně polcený s polcenou šestilistou růží obrácených barev a představuje původní erb Trauttmansdorffů. Nad srdečním štítkem je knížecí koruna. V polovině 16. století došlo k úpravě velkého štítu, kde je první pole pětkrát červeno-stříbrně šikmo dělené (dědictví po rodu Castelaltů). Druhé a třetí pole je stříbrné se třemi červenými hroty (rod Höltzlerů). Čtvrté pole je dělené. Horní půle je červeno-stříbrně polcená a dolní půle je zlatá (rod Kirchberg).
Erb drží napravo černá korunovaná orlice a nalevo stříbrný korunovaný lev. Nad erbem je knížecí koruna.

literatura a doporučené internetové stránky:

Petr Mašek: Modrá krev, Praha 1999
Jan Županič, František Stellner: Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české, Praha 2001
Pozemková reforma. Zpravodaj města Horšovský Týn 2011 1 2