Waldstein

historie rodu:

Waldsteinové pocházejí ze starobylého rozrodu českých Markvarticů a jejich nejstarší předek je zaznamenán už v roce 1159. Rod se rozdělil na pány z Waldsteina, ze Zvířetic, z Michalovic a z Wartenbergu. Waldsteinové byli v roce 1628 povýšeni do českého i říšského hraběcího stavu a v polovině 18. století přijali také jméno a erb vymřelých Wartenbergů. Na přelomu 15. a 16. století se rod rozdělil do dvou hlavních linií, z nichž mladší vymřela v druhé polovině 19. století. Z této linie pocházela i nejznámější osobnost rodu, vojevůdce Albrecht Waldstein (1583-1634), ale také třeba litoměřický biskup Emanuel Ernst Waldstein (1716-89).
Potomstvo starší linie Vilémovy (z.1557) žije dodnes. Z této linie pochází Adam ml. Waldstein (1570-1638) nebo pražský arcibiskup Johann Friedrich Waldstein (1642-94). Dvěma syny Františka Josefa Waldsteina (1680-1722) se rod rozdělil do dvou linií, tzv. mnichovohradišťské a duchcovské. Od starší se ještě odštěpila větev třebíčská, bohatě rozvětvená ve 20. století. Duchcovská se rovněž rozdělila na dvě linie, přičemž ze starší litomyšlské pochází Josef Karl Waldstein (1755-1814), známý jako zaměstnavatel Casanovy, nebo Franz Adam Waldstein (1759-1823), významný botanik. Tato linie však vymřela již roku 1823 a Litomyšl připadla mladší duchcovské linii, která vymřela roku 1901. Dnešní Waldsteinové žijí především v Rakousku.

podoba erbu:

Waldsteinové nejprve používali ve znaku pouze jednoho modrého lva ve zlatém štítu (někdy i barevně obráceně). V průběhu 16. století začali užívat čtvrcený štít, ve kterém se střídali modří a zlatí lvi v polích opačných barev (u moravských rodových větví byli všichni lvi obráceni jedním směrem, u početnějších českých rodových linií stáli lvi otočeni proti sobě). Nejednoznačná bývá barevnost štítu: první a čtvrté pole se kreslilo zlaté s modrými lvy a druhé a třetí modré se zlatými lvy, přičemž ale na privilegiu Ferdinanda II. pro Adama ml. z Valdštejna z roku 1621 je to přesně naopak. Privilegiem císař Adamovi erb polepšil stříbrnou kartuší vloženou doprostřed znaku a rámovanou zeleným věncem. V kartuši se nachází černý orel, držící ve spárech zlatou kotvu a zelenou palmovou ratolest, na hrudi má pod zlatou korunou císařovu iniciálu FII.
Poslední znakové privilegium získali Waldsteinové roku 1758 od císařovny Marie Terezie. Do erbu tak přibyly nad kartuši a pod ni dva oválné štítky s erby vzdáleně příbuzných vymřelých pánů z Vartemberka (Wartenbergů), zlatočerně polcených a obtočených drakem (znak dračího řádu) a přibyli také dva štítonoši, modrý a zlatý lev. Barevnost se ustálila – první a čtvrté pole bylo zlaté, druhé a třetí modré. Zde je ještě erb doplněn hraběcí korunou a modrým pláštěm.

literatura a doporučené internetové stránky:

Petr Mašek: Modrá krev, Praha 1999
Karel Albrecht Waldstein-Wartenberg: Tisíc let Valdštejnů v Čechách, Bratislava 1998
Mojmír Horyna – Květa Křížová – Eva Lukášová: Zámek Mnichovo Hradiště, NPÚ 2013
Pavel Koblasa: Poslední Valdštejn na Duchcově, Jiří Jan hrabě Waldstein-Wartenberg
Pavel Koblasa: Příspěvek k dějinám fideikomisního panství Duchcov