Windisch-Graetz

historie rodu:

Rod s poněkud nejasným původem, doložitelný ve 13. století v oblasti Aquileje. Do hraběcího stavu byli členové rodu povýšeni již v roce 1557, v té době žili zejména ve Štýrsku. Český inkolát získal roku 1689 Gottlieb Windischgraetz (1630-95), roku 1658 povýšený na říšského hraběte. V Čechách zakoupil panství Přerov a jeho synové vlastnili i Červenou Lhotu, všechny české statky byly ale v 30. letech 18. století prodány.
Znovu se do Čech vrátil Josef Niclas Windischgraetz (1744-1802), který zdědil majetek po vymřelých Losech z Losinthalu, obnášející panství Tachov, Štěkeň a Vintířov. Josef Niclas určil za hlavní sídlo zámek v Tachově, který nechal nákladně přestavět. Jeho dva synové Alfred (1787-1862) a Weriand (1790-1867) založili dvě dodnes existující rodové linie, z nichž mladší žila v Rakousku a v dnešním Slovinsku, zatímco starší až do roku 1945 držela i zděděná česká panství. Roku 1822 získal rod knížecí titul pro všechny členy obou linií.
Dnes žijí Windischgraetzové v Rakousku, Itálii, Anglii a USA.

podoba erbu:

Rod Windischgraetzů měl v době středověku ve znaku stříbrnou vlčí hlavu s krkem na červeném poli. Již roku 1557 byli povýšeni do hraběcího stavu s vylepšením erbu. Byl nyní čtvrcený, přičemž v prvním a čtvrtém poli byla původní stříbrná vlčí hlava s krkem na červeném podkladu. Druhé pole bylo černé, s třemi zlatými žernovy (panství Waldstein im Thal). Ve třetím poli byl nahoře stříbrný pruh a pod ním stříbrná krokev na černém podkladě (panství Wolfsthal). Uprostřed štítu byl ještě srdeční štítek baronského rodu Gradnerů, který měl pět polí. V prvním a čtvrtém červeném poli byly stříbrné kostelní korouhve, v druhém a třetím byla šikmá černá břevna na stříbrném podkladu. V červeném srdečním štítku byla zlatá rybí kostra.
Roku 1804, když byl Alfred Windischgraetz povýšen do knížecího stavu, přibyli do znaku dva odvrácení stříbrní vlci jako štítonoši a nad erb knížecí koruna.

literatura a doporučené internetové stránky:

Petr Mašek: Modrá krev, Praha 1999
Jan Županič, František Stellner: Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české, Praha 2001
Hannes Stekl, ‎Marija Wakounig : Windisch-Graetz: ein Fürstenhaus im 19. und 20. Jahrhundert, Wien, Köln, Weimar 1992