Colloredo-Mannsfeld Joseph

V důsledku předčasné smrti svého otce Hieronyma zdědil Josef roku 1895 rodinné svěřenství a knížecí titul po svém dědovi Josefovi. Před tím, než převzal správu rodových statků, působl Josef jako diplomat v Berlíně a v Paříži. Už od mládí velice rád cestoval a trávil velkou část svého času v cizině. Na počátku 20. století podnikal cesty do Afriky, zejména do oblastí dnešního Súdánu (1901-1902), do Severní Ameriky, do Wyomingu a na Aljašku (1904-1905). Z těchto cest si přivezl velké množství loveckých trofejí a etnografických předmětů. Další jeho vášní byly knihy. Studoval spisy ze svěřenecké knihovny, třídil je podle obsahu a nechal pořídit nový katalog. Sám ale také knihy sbíral. Napsal také několik prací o rodu Mansfeldů a o jejich numismatice. Roku 1922 Josef částečně zpřístupnil zámek veřejnosti. Po svém druhém manželství trávil většinu svého času v Paříži, zůstal ale až do konce svého života československým státním občanem. Správu jeho českého majetku převzal jeho mladší bratr Hieronymus. Přestože byl Josef dvakrát ženat, neměl žádné děti. Rozhodl se proto adoptovat své čtyři synovce. Roku 1925 byl mezi ně přerozdělen rodový majetek. Umožňovalo to zrušení formy fideikomisu v roce 1924. Nejstarší, tehdy patnáctiletý Josef dostal Opočno, Jeroným Zbiroh, Vikard Dobříš a nejmladší Friedrich malou nemovitost v Rakousku. Do života všech nejprve zasáhla válka a německá okupace (Zbiroh a Dobříš byly zabaveny nacisty) a pak únorové události roku 1948 (Opočno a Dobříš byly konfiskovány roku 1945, Zbiroh roku 1948). Dříve či později všichni Colloredo-Mannsfeldové Československo opustili. Josef zemřel v Paříži roku 1957.