Desfours-Walderode Franziska

Nicolas Vladimir se narodil v roce 1877 v Křetíně. Věnoval se vojenské kariéře, ale roku 1901 byl převelen do zálohy, aby se mohl ujmout správy rodových statků. Už roku 1903 byl jmenován komořím. Jeho první ženou se stala roku 1903 hraběnka Helene von Wydenbruck. Měli spolu syna Karla Friedricha, ale už krátce po jeho narození žili manželé odloučeně (Helena se odstěhovala do Korutan a její syn ji jezdil navštěvovat). Přesto se rozvedli až roku 1919. K zálibám hraběte patřil lov, proto si nechal roku 1911 postavit lovecký zámek v Josefově Dole (v Jizerských Horách). Roku 1914 byl Nicolas Vladimir povolán na frontu, nejprve na východní a roku 1915 na italskou. Po těžkém zranění v červnu roku 1916 se zpět do bojů nevrátil. Po válce vystudoval historii na Univerzitě Karlově. Aktivně se zabýval zejména rodovou genealogií, uspořádal rodinný archiv a popsal potřebnými údaji portréty a různé další rodinné předměty. V roce 1922 se oženil podruhé – se sestřenicí své první ženy, Gabrielou von Wydenbruck, s níž měl další dva syny Maxe a Ludvíka (Louise). Když po vzniku Československa přišel o část majetku v rámci pozemkové reformy, prodal vídeňský byt a žil se svou rodinou životem soukromníka na Hrubém Rohozci, jehož interiéry nechal při této příležitosti upravit do dnešní podoby. Ovládal češtinu, ale se členy své rodiny hovořil německy. Za druhé světové války žil v Praze (tam se rodina přestěhovala roku 1939, kdy si zakoupili novobarokní vilu v Hlubočepech). Již v roce 1940 však těžce onemocněl a v březnu 1941 zemřel na rakovinu hrtanu. Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech.