Harrach Franz

Franz byl nejstarší z pěti dětí hraběte Alfreda Harracha a zároveň jediný syn a dědic. Studoval na vídeňském gymnáziu a poté práva na vídeňské univerzitě. Díky těžké oční chorobě měl celý život problémy se zrakem. Už roku 1895 získal od otce do správy janovické panství, které pak po smrti otce zdědil. Přes matku a strýce se stal také majitelem velkostatku Velké Meziříčí. Na svých statcích se realizoval především v lesnictví. Na přelomu století, jak to bylo ve šlechtických kruzích módou, hodně cestoval po celé Evropě, později navštívil také Indii a Afriku. Věnoval se sběratelství, ale také literatuře – po celý život psal soukromě poezii a divadelní hry, ale dochovaly se i jeho záznamy z cest a deníky. V letech 1920-36 pracoval na dějinách rodu Harrachů. Do roku 1914 působil ve službách arcivévody Franze Ferdinanda d´Este, kterého doprovázel i na manévry Sarajeva. Arcivévoda s manželkou jeli v kritické okamžiky právě v Harrachově voze a hrabě Harrach se obětavě postavil na stupátko, aby arcivévodu mohl vlastním tělem chránit. Nemohl tušit, že se ironií osudu postavil na špatnou stranu a útoku na arcivévodu tak nemohl zabránit. První světovou válku prožil Franz Harrach jako důstojník automobilového sboru rakousko-uherské armády na téměř všech frontách, převážně však v Srbsku, Itálii, Makedonii, Turecku a Rumunsku. Poválečná pozemková reforma mu ubrala asi třetinu pozemků. Na svých panstvím ale nadále odporoval četné charitativní spolky, jeho významným počinem bylo také založení „Rybářsko-hydrobiologické stanice Františka Harracha ve Velkém Meziříčí.“ Franz Harrach zemřel v Jihlavě roku 1937, ve věku 66 let. Ačkoli byl třikrát ženat, narodily se mu pouze tři dcery a rodový majetek tak po jeho smrti byl rozdělen mezi ně.