Herberstein Josef

Jediný syn a dědic Friedricha Herbersteina, Johann Josef, vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Roku 1896 připojil ke jménu Herberstein jméno vymřelého rodu hrabat Pruskovských (von Proskau), které kdysi zdědili Dietrichsteinové. Když se ujal správy zděděných statků, projevil se jako velmi dobrý a pokrokový hospodář. Roku 1901 uvedl v Libochovicích do provozu vodní elektrárnu, což tehdy představovalo průkopnický čin. V době před první světovou válkou tvořilo herbersteinský majetek šest velkostatků: Libochovice (s Budyní a Vrbičany), Nepomyšl na Podbořansku, Panenský Týnec, Vlachovo Březí u Prachatic, Dolní Kounice jižně od Brna - a Ptuj (Pettau) ve Slovinsku. K zámkům patřily rozlehlé parky, zásluhou hraběte i personálu považované za skvosty zahradní architektury a uměleckého pěstitelství. Mezi velké záliby Johanna Josefa patřilo cestování, několikrát navštívil Indii, Ceylon, Egypt, v Súdánu byl celkem sedmkrát. Ze svých cest si přivezl množství úlovků, ale také semen a různých etnografických předmětů. Zajímal se i o archeologii a historii. Rodinná situace se výrazněji zkomplikovala po první světové válce. Majetek byl tehdy výrazně redukován pozemkovou reformou, k tomu se přidaly spory v rodině. Jednak Johanna Josefa s manželkou (v některých genealogiích se dokonce uvádí, že se roku 1916 rozvedli), jednak také Johanna Josefa s nejstarším synem a dědicem Friedrichem. Roku 1927 Friedricha dokonce Johann Josef zbavil řízení statků a správy se ujal sám. Za druhé světové války byla na panství v Čechách uvalena nucená správa, před kterou se starý hrabě uchýlil do rodného Štýrska, kde také ve věku 90 let zemřel.