Liechtenstein Eduard

Rovněž Eduard se stal vojákem, jako to bylo u Liechtensteinů obvyklé. Roku 1836 byl jmenován majorem, 1841 generálmajorem. Roku 1848 podporoval knížete Windischgraetze při potlačování revoluce v Praze; poté se účastnil bojů v Itálii roku 1859 a roku 1861 odešel na odpočinek. Stejně jako jeho starší bratr Franz se i Eduard oženil s polskou hraběnkou, Honorií Choloniewskou, která již měla z prvního manželství s hrabětem Kownackim syna Antonyho. Z druhého manželství vzešly dvě děti, syn Alois a dcera Marie Josefa, která zemřela čtrnáctiletá. Manželé Eduard a Honoria nikdy v Čechách nesídlili, i potomstvo jejich syna Aloise žilo v rakouských zemích (dnes je tato rodová linie bohatě rozvětvena a její potomci žijí také ve Švýcarsku, Itálii, Anglii a ve Švédsku).