Metternich-Winneburg Clemens

Clemens Metternich byl významným diplomatem a jednou z klíčových osobností dějin první poloviny 19. století. Roku 1794, poté, co byly rodové domény Metternichů v Porýni obsazeny francouzskou republikánskou armádou, uprchla rodina na své panství Kynžvart v západních Čechách. V Rakousku byli ale považováni za cizince a navíc se tehdy ocitli v obtížné finanční situaci. Mladý Clemens své postavení výrazně vylepšil sňatkem s Eleonorou von Kaunitz-Rietberg, vnučkou bývalého kancléře císařovny Marie Terezie, Václava Antonína Kaunitze. Stal se díky tomu finančně nezávislým a navíc se mu otevřely dveře do nejvyšší vídeňské společnosti. Svou diplomatickou kariéru zahájil jako vyslanec v Drážďanech v letech 1801-1803. V roce 1803 se stejné funkce ujal v Berlíně. V letech 1806-1809 zastával úřad rakouského velvyslance v Paříži a dne 8. října 1809 se oficiálně stal ministrem zahraničních věcí Rakouska (zůstal jím až do roku 1848!). V následujícím roce převzal úřad státního kancléře a 25. května 1821 získal hodnost dvorního a státního kancléře. Roku 1826 převzal předsednictví ministerských konferencí pro vnitřní záležitosti, čímž veškerou moc v Rakousku soustředil do svých rukou. V odměnu za své služby monarchii dostal již roku 1810 Řád zlatého rouna a v říjnu roku 1813 mu byl udělen dědičný knížecí titul a v listopadu 1814 získal titul vévody z Portelly. Jedním z jeho nejvýznamnějších diplomatických činů se stalo uzavření spojenecké smlouvy mezi Rakouskem a Francií 14. března roku 1812. Již o dva roky dříve pomohl sjednat sňatek Napoleona I. s Marií Luisou, nejstarší dcerou rakouského císaře Františka I., což mu však nebránilo se roku 1813 přidat k protinapoleonské koalici. Vrcholem jeho kariéry byla jeho vůdčí role během Vídeňského kongresu (1814-1815), který si kladl za cíl znovu ustavit vyvážené mocenské poměry v Evropě. Dlouhotrvající a výrazný byl jeho vliv na vnitropolitický vývoj Rakouska. Jako státní kancléř v letech 1821-48 se postupem doby stal postavou svorně nenáviděnou všemi národy monarchie. Byl totiž velmi konzervativní a všemi způsoby potlačoval projevy rostoucího nacionalismu a liberalismu, které vnímal jako nebezpečí pro systém politické rovnováhy v Evropě, nastolený po pádu Napoleona. "Metternichovský absolutismus" byl na jaře 1848 hlavním terčem revoluce ve Vídni. Sám Metternich v té době musel rychle opustit monarchii a zamířil přes Holandsko do Anglie. Když byla v Rakousku situace stabilizována a zavládla protirevoluce, vrátil se roku 1851 zpátky, ale do aktivní politiky už nevstoupil. Clemens Metternich byl třikrát ženatý, všechny tři své manželky však přežil. Ze tří manželství měl celkem 13 dětí, z nichž pouze šest jej přežilo (4 děti zemřely v kojeneckém věku a 4 jako dospělí). Mimo manželství měl několik milostných afér, nejznámější je i díky dochované korespondenci jeho láska ke kněžně Vilemíně zaháňské. Ze vztahu s kněžnou Bagrationovou se mu narodila nemanželská dcera Klementina (1810-29). Při plném vytížení politickou kariérou mu zbyl čas i na správu zděděných panství. V letech 1833-9 nechal přestavět zámek v Kynžvartu, ze kterého si chtěl vytvořit reprezentativní sídlo. Přikoupil k němu panství Kojetín a Plasy, kde nechal zbudovat rodovou hrobku. Na Kynžvartě pak shromáždil všechny své sbírky včetně nejrůznějších kuriozit. Kustodem jeho sbírek byl bývalý chebský kat Karl Huss a tyto sbírky byly přístupné veřejnosti. Clemens Metternich zemřel roku 1859 ve věku 86 let ve Vídni a jeho ostatky byly uloženy do rodinné hrobky v Plasích.