Mittrowsky Wladimir

Jediný syn Viléma Mittrowského, Vladimír, studoval v Brně a Litomyšli, vysokoškolská privátní studia ukončil zkouškami na Olomoucké univerzitě v červnu roku 1832. Poté vstoupil do kyrysnického pluku císaře Františka Josefa, kde zůstal až do roku 1842. V roce 1844 se oženil s Antonií Dietrichstein-Proskau, která získala jako dědictví po otci panství a zámek Sokolnice. Tento sňatek s příslušnicí rodu Dietrichsteinů znamenal také upevnění pozice rodu Mittrowských mezi špičkou moravské šlechtické společnosti. Antonie ovšem pouhé tři roky po svatbě, v prosinci roku 1847, zemřela na plicní chorobu. Zanechala po sobě dva malé syny. Ovdovělý Vladimír Mittrowský vstoupil znovu do armády, účastnil se obléhání Vídně roku 1848 a následně také polního tažení do Uher. Bojoval za záchranu ohrožené monarchie, čímž názorně demonstroval dynastickou věrnost, často hluboce zakořeněnou u česko-rakouské šlechty. Armádu znovu opustil v hodnosti majora v roce 1850, když se v květnu podruhé oženil s Julií Salis-Zizers. Nadále se pak věnoval zejména politickému a kulturnímu životu: v roce 1861 vstoupil do Moravského sněmu a do poslanecké sněmovny říšské rady. Byl také členem řady společností a spolků a také protektorem moravského průmyslového muzea. Roku 1862 dal pečlivě opravit hrad Pernštejn, založil zde knihovnu a přírodovědné sbírky. Roku 1867 vybudoval rodovou hrobku v Doubravníku, kam dal převézt i pozůstatky některých svých předků. Jeho druhá manželka zemřela roku 1895 a čtyři roky po ní, roku 1899, zemřel i hrabě Vladimír, ve věku nedožitých 75 let na zámku v Sokolnici.