Habsburg-Lothringen Eugen

Arcivévoda Eugen byl pátým ze šesti dětí arcivévody Karla Ferdinanda Habsbursko-těšínského (1818-74) a arcivévodkyně Alžběty (1831-1903) z uherské linie rodu Habsburků. Narodil se roku 1863 na zámku v Židlochovicích. Jako téměř všichni mladí Habsburkové byl připravován na vojenskou kariéru. Roku 1877 byl již poručíkem tyrolského císařského mysliveckého pluku, v následujícím období sloužil v různých posádkách rakousko-uherské monarchie u pěchoty i husarů. Od dob mládí byl Eugen určen jako budoucí nástupce svého strýce Wilhelma na postu velmistra Řádu německých rytířů. Řádové sliby složil v roce 1887, hned poté byl jmenován koadjutorem (zástupcem velmistra řádu s právem nástupnictví). Velmistrem se stal v roce 1894, po smrti arcivévody Wilhelma. Jako velmistr se soustředil zejména na budování škol a sanitární péči. Podílel se t aké na zřízení kněžského konventu v Lublani. V letech 1895 až 1905 řídil obnovu hradu Bouzova v reprezentativní řádové sídlo. Jako významný sběratel obohatil nejen bouzovskou galerii, ale také umělecké sbírky na zámku v Bruntále, který byl rovněž v rukou řádu. K úpravám a rekonstrukcím došlo i na dalších řádových hradech Sovinec a Hohenwerfen. Během první světové války byl arcivévoda Eugen velitelem rakouských vojsk na frontě a v roce 1916 byl jmenován polním maršálem. Po pádu monarchie se uchýlil do Švýcarska, kde se nejprve usadil v Lucernu a později v Basileji. Uvědomoval si významné politické a společenské změny a proto v roce 1921 začal s přeměnou rytířského řádu v řád čistě církevní. Roku 1923 rezignoval se svolením papeže na funkci velmistra, aby jako Habsburk neohrožoval existenci řádu v nástupnických zemích monarchie. Do Rakouska se vrátil až roku 1934, přičemž žil jako běžný řádový rytíř v nově vybudovaném konventu Gumpoldskirchen. Během druhé světové války žil arcivévoda ve Vídni a po válce přesídlil do tyrolského Iglsu nedaleko Innsbrucku, kde prožil poslední léta svého života. Zemřel roku 1954 v severoitalském Meranu ve věku 91 let. Byl pohřben v kostele sv. Jakuba v Innsbrucku vedle prvního velmistra řádu z rodu Habsburků, Maxmiliána III.