Bavorská Helene

Helena byla druhá z devíti dětí vévody Maxmiliána bavorského (1808-88) a princezny Ludoviky bavorské (1808-92) a zároveň také nejstarší sestra císařovny Alžběty rakouské. Velmi známý je příběh o tom, jak mladý císař František Josef dostal na vybranou mezi starší a vážně působící Helenou a mladší, ještě dětskou a spontánní Alžbětou. Na první pohled se zamiloval do Alžběty a Helena musela strpět roli odmítnuté starší sestry. O čtyři roky později se Helena na rodinném zámku v Possenhofenu provdala za budoucího knížete Thurn-Taxise. Z královské linie Wittelsbachů sice nejprve zaznívaly pochybnosti o tom, zda je pro ni mladý muž dostatečně rovnorodý, ale nakonec byl sňatek schválen a porovnáme-li jej s odstupem času s dynasticky výhodnějšími manželstvími Heleniných sester, jednalo se rozhodně o nejharmoničtější vztah. Nadějný mladý muž ale zemřel již devět let po svatbě a na Helenu tak padla starost o správu rodového jmění. Krom výchovy dětí věnovala se rovněž intenzivně dobročinnosti. Čekaly ji však ještě dvě tragédie. Roku 1881 zemřela po porodu třetího dítěte její mladší dcera Elisabeth, načež se Helena stáhla z veřejného života. Roku 1883 s ulehčením předala správu majetku staršímu synovi Maxmilianovi, který však zemřel třiadvacetiletý již roku 1885. Helena se opět musela vrátit ke svým regentským povinnostem do doby, než dosáhl plnoletosti její mladší syn Albert. Zemřela roku 1890, ve věku 56 let.