Berchtold Leopold

Leopold Berchtold patří k nejvýraznějším postavám moravských dějin přelomu 18. a 19. století. Studoval práva a filozofii v Olomouci a ve Vídni, roku 1778 nastoupil do státních služeb. V roce 1780 se nechal tetou Eleonorou Petřvaldskou vyplatit ze svého podílu na buchlovickém panství a peníze použil na financování mnohaleté studijní cesty. Postupně procestoval Itálii, poté pobýval ve Francii, Německu a Británii. Léta 1790-1792 strávil ve Španělsku a Portugalsku, v letech 1793-1797 procestoval Afriku a Asii. Po svém návratu publikoval několik etnografických a cestopisných studií, které byly záhy přeloženy do několika jazyků. Celoevropskou proslulost získal Leopold Berchtold členstvím v několika vědeckých společnostech, kde podobně jako jeho přítel starohrabě Hugo František ze Salm – Reifferscheidtu popularizoval výsledky moravského vědeckého bádání. Ve veřejném životě se profiloval jako nadšený anglofil, obdivující tamní liberální společnost i prosperitu spojenou s průmyslovou revolucí; znalost anglického prostředí s propastnými sociálními rozdíly však také formovala jeho kritický vztah k sociálním problémům kapitalistické společnosti. Byl ovlivněn dobovými romantickými představami, už na svých cestách se snažil co nejefektivněji pomáhat lidem, zpočátku se nezaměřoval na bídu, ale na lidi v nebezpečí. Na svou dobu byla velmi významná jeho snaha o rozvíjení teorií na oživování zdánlivě mrtvých osob (údajně v souvislosti s tragickou smrtí jeho bratra Mořice, který byl pohřben jako zdánlivě mrtvý), zabýval se též pomocí tonoucím a ochranou novorozenců. V roce 1800 mu po tetě připadlo buchlovické panství a on tak mohl využít znalostí nabytých na svých cestách. Na svých panstvích zavedl systematickou podporu chudých obyvatel a vynikl také jako organizátor nejrůznějších dobročinných sbírek. Zkoumal nové, výnosnější hospodářské rostliny a chtěl zavést různé pokrokové zemědělské metody. Úspěšné byly jeho pokusy o zakládání ovocných sadů a efektivní pěstování ovoce. Zato jeho snaha o chov ovcí a výrobu sukna zkrachovala. Aktivně se také podílel na modernizaci dopravy ve společnosti, která propagovala splavnost Moravy. Na svých panstvích zakládal nové školy, snažil se o zavedení pravidelného očkování. Vyvrcholením jeho snah bylo založení nemocnice v Buchlovicích, kde na vlastní náklady léčil bez rozdílu všechny nemocné. Za napoleonských válek byl jmenován inspektorem vojenských nemocnic a při ošetřování raněných po bitvě u Aspern se nakazil tyfem a 26.7. 1809 zemřel. Jeho filantropická činnost byla oslavována dobovým tiskem po celé habsburské monarchii, nicméně jeho rodinu uvedla do značných dluhů, přičemž dokonce málem přišli i o buchlovické panství.