Berchtold Sigismund

Po studiích práv a politických věd na vídeňské univerzitě zahájil hrabě Zikmund kariéru ve státních službách. Kromě spíše prestižních titulů, jako byl například důstojník královské uherské tělesné gardy, zastával postupně několik postů v rakouské správě. Jako vystudovaný právník zasedal na moravském zemském sněmu i soudu a jako přísedící soudu trenčínského komitétu. Kontakty s uherským prostředím, podpořené získáním statků Putnok a Velké Záblatí po hraběcí rodině Teleki, ho přivedly do řad uherských magnátů, kteří v revolučním roce 1848 otevřeně vystoupili proti centrální habsburské vládě. Po krvavé porážce povstání v roce 1849 hrozil Berchtoldovi, jako jednomu z iniciátorů vzpoury, trest smrti. Na základě četných přímluv, a podle legendy také díky kráse Berchtoldovy manželky hraběnky Ludmily, rozené Wratislavové z Mittrowitz, byl trest císařem Františkem Josefem I. zmírněn na doživotní domácí vězení v Buchlovicích, kde se mohl pohybovat nejvýše v okruhu deseti kilometrů od zámku. V roce 1856 proto převedl Zikmund všechen majetek na svou manželku a žil nenápadně se svou rodinou v Buchlovicích, kde v roce 1869 zemřel ve věku sedmdesáti let, jen několik měsíců po své manželce. K jeho nejvýznamnějším činům patřilo shromáždění archeologických, numismatických a přírodovědných sbírek i grafických listů a zejména zpřístupnění hradu Buchlova veřejnosti v roce 1848.