belgická Charlotte

Charlotta byla čtvrtým dítětem a jedinou dcerou belgického krále Leopolda I. (1790-1865) a jeho druhé manželky, francouzské princezny Luisy Marie Orleánské (1812-50). 22. června 1857 se v Bruselu provdala za rakouského arcivévodu Maxmiliána, mladšího bratra císaře Františka Josefa I. Dva roky pobývala s manželem v Miláně, kde působil jako rakouský regent. Po roce 1859 žili manželé na zámku Miramare u Terstu. Ctižádostivá Charlotta podpořila Maxmiliána v přijetí mexické koruny. Odjela s ním do Mexika a své panovnické povinnosti brala velmi vážně. Když se jejich postavení začalo hroutit, vydala se prosit o pomoc do Evropy – ke svým příbuzným, k Napoleonovi III. do Paříže i k papeži do Říma. Ve Vatikánu se psychicky zhroutila a už se nikdy nezotavila. Zbytek svého dlouhého života strávila v izolaci, nejprve na zámku Miramare, poté v Belgii na zámku Bouchout, kde zemřela roku 1927 ve věku osmdesátišesti let.