Habsburg-Lothringen Ferdinand Maximilian

Maxmilián, o dva roky mladší bratr císaře Františka Josefa, byl od dětství spontánnější a oblíbenější, navíc velice ctižádostivý. Byl také mimořádně inteligentní, měl i umělecké nadání a zajímal se o vědu, zvláště pak o botaniku. Často a rád cestoval, již v letech 1859-60 například podnikl cestu do Brazílie. Vstoupil s hodností poručíka do námořnictva a díky svému úsilí rychle postupoval ve velitelských hodnostech až na tu nejvyšší – admirála a velitele rakouského válečného námořnictva a aktivně se podílel na jeho reorganizaci. Roku 1857 byl jmenován místokrálem v Lombardsku-benátsku. Krátce poté se oženil s Charlottou belgickou. Manželé žili v Miláně jako rakouští regenti až do roku 1859, kdy František Josef I. Maxmiliána úřadu zbavil kvůli jeho příliš liberální politice. Maxmilián poté odešel do Terstu, kde si nechal vybudovat zámek Miramare. Roku 1861 mu přišla nabídka od Napoleona III. na mexickou korunu. Maxmilián kvůli ní odmítl i možnost nastoupit na řecký trůn. Kvůli rozhodnutí odjet do Mexika se musel vzdát arcivévodského stavu a všech svých výsad v Rakousku. Jeho vláda v Mexiku byla od počátku nestabilní, Maxmilián musel neustále bojovat s republikánskou opozicí vedenou Benitem Juarezem. Roku 1865 do bojů vstoupily na straně Mexičanů Spojené státy, a když Napoleon stáhl svoje vojáky, bylo jasné, že se Maxmilián v Mexiku neudrží. Císařovna Charlotta odcestovala do Evropy, aby tam hledala podporu, ale Maxmilián mezitím padl do rukou povstalců, byl postaven před válečný soud a 19.6.1867 byl zastřelen.