belgická Stephanie

Stefanie byla dcerou belgického krále Leopolda II. (1835-1909) a rakouské arcivévodkyně Marie Henrietty (1836-1902) z uherské rodové linie. V necelých sedmnácti letech se Stefanie provdala za rakouského korunního prince Rudolfa, manželství se však pro velké povahové rozdíly brzy stalo pouze formálním. Po narození prvního dítěte navíc Rudolf nakazil svou manželku pohlavní chorobou, takže nemohla mít další děti. Stefanie v císařské rodině nenalezla žádnou oporu, zejména její tchyně, císařovna Alžběta, se o ní vyjadřovala velice opovržlivě. Proto Stefanie po sebevraždě svého manžela hodně cestovala a hledala naplnění svého života mimo dvorskou sféru. Podruhé se provdala v březnu roku 1900 za hraběte Eleméra Lonyaie (1863-1946), který byl roku 1917 povýšen na knížete. Manželství bylo považováno za nerovnorodé, Stefanie přišla o své postavení arcivévodkyně, ale konečně mohla žít podle svých představ. Roku 1935 vydala memoáry, ve kterých se snažila očistit od nespravedlivého obviňování z Rudolfovy smrti. Kniha vyvolala skandál a hádky s její dcerou, která nakonec prosadila zákaz rozšiřování. S manželem žila Stefanie v Uhrách až do konce druhé světové války. Před blížící se ruskou frontou se Stefanie uchýlila do kláštera v Pannonhalmě, kde v srpnu roku 1945 zemřela.