Hessen-Kassel Friedrich Wilhelm

Friedrich Wilhelm pocházel z manželství hessenského kurfiřta Viléma II. (1777-1847) a Augusty (1780-1841), dcery pruského krále Friedricha Wilhelma II. Z jejich šesti dětí zůstaly naživu dvě dcery a jediný syn. Manželství bylo zejména politickou dohodou, jako mnoho ostatních v té době, dopadlo ale velmi nešťastné. Po narození nejmladšího dítěte roku 1806 se manželé rozešli a nadále žili odloučeně. Kurfiřt žil otevřeně se svou milenkou Emilií Ortlöpp, povýšenou von Reichenbach (1791-1843), se kterou měl dalších osm dětí. Roku 1830 se v Hessensku zdvihla vlna odporu vůči jeho způsobu života a vedení země. Kurfiřt proto jmenoval svého syna regentem a odešel do exilu do Frankfurtu. Friedrich Wilhelm zastával post regenta až do smrti svého otce roku 1847, jako kurfiřt pak vládl zemi až do roku 1866. Jeho reakcionářská politika vyvolávala v zemi odpor, kde byl navíc krajně neoblíben i pro svou pro-rakouskou orientaci. Situaci také zkomplikoval jeho morganatický sňatek s Gertrudou Falkensteinovou (roku 1831), kterou jako kurfiřtku odmítala uznat nejen domácí šlechta, ale i zahraniční dvory a diplomaté. Po porážce v prusko-rakouské válce v roce 1866 byl Friedrich Wilhelm krátce zajat a uvězněn ve Štětíně. Kurfiřtství se stalo součástí Pruska a Friedrich Wilhelm nakonec odešel z Hessenska do rakousko-uherské monarchie. Pobýval zejména v Praze, kde zemřel roku 1875. Byl pohřben v Kasselu. Protože pro své nerovnorodé potomky nemohl počítat s následnictvím v Kasselu, snažil se je zaopatřit prostřednictvím soukromých finančních fondů a majetků (již roku 1852 zakoupil panství Hořovice, Jince a Komárov a vytvořil z nich fideikomis, v letech 1856-68 nechal hořovický zámek nákladně přestavět v reprezentativní sídlo) a zajištěním nového knížecího titulu von Hanau. Stanovil také, že tento titul budou moci dědit pouze ti z jeho potomků, kteří se ožení nejméně s příslušníkem hraběcího rodu. V tomto ohledu mu ovšem jeho synové připravili trpká zklamání. Nejstarší syn se roku 1856 oženil v Londýně s herečkou, za což ho otec vyloučil z následnictví. Druhý syn Mořic také udržoval nerovnorodý vztah, který legitimizoval sňatkem několik měsíců po otcově smrti. Ve stejnou dobu uzavřel nerovnorodé manželství také nejmladší Philipp. Ze zbývajících synů uzavřeli rovnorodá manželství pouze Wilhelm a Karl, oba ale zůstali bez potomků. Roku 1917, kdy zemřel poslední z bratrů, Heinrich, byly naživu pouze dvě vnučky nejmladšího Philippa a potomci nejstaršího Friedricha Wilhelma, vyloučeného z následnictví, čímž byl tento nový rod odsouzen k vymření. Potomci Friedricha Wilhelma proto po první světové válce vznesli nárok na dědictví a titul, což jim nakonec bavorskou vládou bylo uznáno.