Falkenstein Gertrud

Gertruda byla dcerou Gottfrieda Falkensteina, lékárníka v Bonnu, a Marie Magdaleny, rozené Schulzové. Poprvé se provdala roku 1822 za o 16 let staršího pruského poručíka hulánů, Karla Lehmanna (1787-1882), se kterým měla dva syny, Ottu (1823-1907) a Eduarda (1827-96). Hessenský vévoda Friedrich Wilhelm poznal Gertrudu během svých studií v Bonnu a pravděpodobně s pomocí nátlaku i peněz přiměl Lehmanna, aby se s ní rozvedl. Po rozvodu zůstali oba synové z prvního manželství s matkou. Friedrich Wilhelm jim dal titul von Hertingshausen, poté von Scholley a povýšil je roku 1846 do stavu svobodných pánů. S Gertrudou se chtěl sám co nejdříve oženit, problémem bylo, že Gertruda byla katoličkou, tudíž formálně se rozvést nemohla. Proto roku 1831 konvertovala k reformní víře a hned poté se s ní vévoda v Rellinghausenu oženil. V té době už měli dvě nemanželské dcery. Z pohledu hessenského dvora byl sňatek velkým skandálem. Gertruda pocházela z měšťanského prostředí, byla katoličkou a ještě rozvedenou. Bylo společensky nepřijatelné, aby byla uznána coby právoplatná manželka nového kurfiřta. Sňatek neuznaly ani okolní země. Friedrich Wilhelm musel rezignovat na to, že by se jeho syn stal následníkem a musel tak své děti zaopatřit ze soukromých zdrojů. Už roku 1831 povýšil svou ženu na hraběnku von Schaumburg, roku 1853 pak na kněžnu von Hanau. Roku 1855 byl titul Hanau von und zu Hořowitz uznán i v Rakousku. Roku 1862 bylo stanoveno následnictví v rodině, které bylo uznáno i roku 1877 v Rakousku. Po prohrané rakousko-pruské válce odešla Gertruda se svým manželem a většinou dětí do česko-rakouského exilu, kde žili zejména v Praze a na zámku v Hořovicích. Gertruda ovdověla roku 1875, po 44 letech manželství. Zemřela roku 1882 v Praze, ve věku 79 let.