Harrach Johann Nepomuk

Starší ze dvou synů hraběte Františka Arnošta Harracha vstoupil roku 1848 nakrátko do armády a bojoval proti vzbouřencům v Uhrách. Na svých panstvích se snažil podporovat rozvoj zemědělství a hospodářské výroby. Působil v řadě obrozeneckých spolků a společností, například roku 1861 byl zvolen jednatelem společnosti pro výstavbu Národního divadla. Roku 1891 pomáhal organizovat zemskou jubilejní výstavu, stál v čele generální poroty a velký úspěch zaznamenal pavilon, ve kterém vystavoval produkci ze svých statků. Podobně se angažoval při přípravě národopisné výstavy roku 1894, pro kterou organizoval sběr exponátů ve východních Čechách. S jeho jménem je spojena činnost Společnosti vlasteneckého muzea království českého, dnešního Národního muzea v Praze. Byl také známý podporou řady umělců, například Bedřicha Smetany, Vojtěcha Hynaise či Karla Jaromíra Erbena. Pravidelně podporoval také vídeňskou českou menšinu, která v něm nalezla vlivného zastánce. Roku 1896 získal Jan Harrach řád Zlatého rouna. V Čechách je známý také díky tomu, že roku 1892 přivezl z Norska první dva páry lyží, podle kterých nechal vyrobit lyže pro svůj lesní personál v Krkonoších. Roku 1856 se oženil se svou sestřenicí, Marií Margareth Lobkowiczovou. Z manželství se narodilo celkem 8 dětí (6 se dožilo dospělosti). Marie Margareth zemřela roku 1870, několik měsíců po porodu posledního dítěte, a hrabě po ní velmi truchlil. Povídalo se, že na čas dokonce podlehl spiritismu jen proto, aby se ještě mohl se svou zesnulou manželkou setkat. Přesto se osm let po její smrti oženil podruhé, s Marií Thurn-Taxisovou. Ačkoli byla téměř o 30 let mladší, přežil hrabě Harrach i ji. Z tohoto manželství se narodil jediný syn Ernst, jehož potomky rod pokračuje dodnes. Jan Harrach zemřel ve Vídni roku 1909, ve věku 81 let.