Liechtenstein Johannes

Johannes Liechtenstein byl až do nedávné doby nejdéle vládnoucím evropským monarchou – svou zemi spravoval 71 let. Byl velmi vzdělaným a filantropicky založeným člověkem, jeho účast v nejrůznějších spolcích a podpora různých kulturních institucí byla téměř bez hranic. Finančně podporoval také stavby škol a nemocnic či dalších veřejných budov, budování a opravy kostelů na svých panstvích, hodnotnými dary (nejen finančními ale zejména sbírkovými) podporoval činnost mnoha muzeí, ale také vědeckých institucí, rovněž věnoval obrovské sumy na dobročinné účely. Stejně odpovědně se věnoval svým panovnickým povinnostem. Ve svém knížectví např. zrušil povinnou vojenskou službu (již roku 1868!) a snížil daně. Roku 1862 vyhlásil plnou suverenitu Lichtenštejnska, dal státu ústavu a svolal parlament. Téhož roku také získal Řád Zlatého rouna. Za dlouhou dobu jeho vlády byla ústava dvakrát změněna (v letech 1918 a 1921, přičemž poslední úprava platí dodnes). Za první světové války jednal velice uvážlivě, když vyhlásil neutralitu (čímž se dost vzdálil rodové tradici, neboť většina mužských příslušníků rodu Liechtensteinů spojila svůj život s vojskem a vybudovali si více či méně skvostnou vojenskou kariéru) a z blízkosti k rakousko-uherské monarchii se včas přeorientoval na spolupráci se Švýcarskem. Vzájemná celní a hospodářská unie byla vyhlášena roku 1923. Na počátku 20. století rod Liechtensteinů vlastnil velký majetek v Čechách a hlavně na Moravě, jmenovitě to byla panství Břeclav, Bučovice, Kostelec nad Černými lesy, Krnov, Lanškroun, Lednice, Moravská Třebová, Plumlov, Šternberk, Úsov, Valtice, Velké Losiny a Zábřeh. Pád monarchie znamenal díky pozdějším pozemkovým reformám výrazný zásah do majetkových poměrů rodu. Československá vláda zabavila více než třetinu pozemkového majetku, aniž byla ochotna přistoupit na kompenzace (z toho důvodu také odmítla uznat Liechtensteinsko za suverénní stát). Johannes Liechtenstein zemřel na zámku ve Valticích roku 1929 ve věku nedožitých devadesáti let. Jelikož se neoženil, stal se jeho nástupcem jeho mladší bratr Franz.