Schönburg-Hartenstein Alois

Na rozdíl od otce a děda zvolil Alois vojenskou kariéru. Sloužil u dragounů, odkud vystoupil po smrti svého otce, aby se mohl věnovat správě zděděných statků. Roku 1887 se oženil s Johannou Colloredo Mannsfeld, se kterou měl dva syny a pět dcer. V letech 1899-1913 byl prezidentem rakouského Červeného kříže. Působil rovněž v rakouské panské sněmovně, kde zastával post vícepresidenta. Roku 1903 získal řád Zlatého rouna. Roku 1914 narukoval, působil nejprve na východní frontě, roku 1915 byl převelen na italskou frontu. Roku 1916 byl jmenován generálem kavalerie. Účastnil se 11. Bitvy u Isonza i roku 1918 na Piavě, kde byl raněn. Ve 30. letech 20. století podporoval Dollfussovu politiku a krátce byl v jeho vládě v Rakousku ministrem obrany. Hlavním sídlem této starší rodové linie byl zámek Hartenstein v Sasku, v Čechách krátce vlastnili Miletín a jiné menší statky. Roku 1938 Alois ovdověl. Zažil ještě velkou část druhé světové války i smrt několika svých vnuků v ní (Aloisův syn Alexander měl devět synů, z nichž pět padlo). Zemřel roku 1944 na rodinném sídle v Hartensteinu ve věku 85 let. Jím založená starší rodová linie pokračuje bohatě rozvětvena dodnes (potomci žijí převážně v Rakousku, ale také v Brazílii).