Schwarzenberg Adolf

Adolf vystudoval na Karlově univerzitě práva, která roku 1914 zakončil doktorátem. Hned nato musel narukovat a na východní frontě upadl do zajetí, ze kterého se vrátil až roku 1919. Už v mládí proslul jako vášnivý sportovec (věnoval se šermu, tenisu i fotbalu) a také automobilista – za války byl velitelem automobilové kolony. Roku 1923 jej otec jmenoval generálním zplnomocněncem rodinného majetku, což pro něj znamenalo hlavně vyrovnat se s pozemkovou reformou. Složitými jednáními se Státním pozemkovým úřadem se Adolfovi podařilo zachovat v celku alespoň třetinu z bývalého majetku. Zcela vyvlastněny byly velkostatky Citoliby, Dlouhá Ves-Prášily, Jinonice, Mšec, Netolice a Třeboň, podstatně zmenšeny byly i další velkostatky. Zbylý majetek (ze 176 tisíc hektarů zbylo 46 tisíc) však nadále tvořil propojený a samostatně prosperující hospodářský celek, který se mohl pyšnit uznávanou péčí o své zaměstnance. Roku 1930 (v poměrně pozdním věku čtyřiceti let) se na zámku Colmar-Berg Adolf oženil s lucemburskou princeznou Hildou. Oba manželé byli náruživými lovci a většinou žili v lovecké chatě ve Staré Oboře. V roce 1933 koupili farmu M´pala nedaleko Nairobi v Keni, kam velmi často a rádi zajížděli. Nástup fašismu a obsazení českého pohraničí nacistickou německou armádou rozdělilo některé rodové velkostatky, takže část připadla Německu a část zůstala v ČSR. Již 17. srpna 1940 nechal Hitler celý schwarzenberský majetek zabavit gestapem. Adolf Schwarzenberg spolu s manželkou emigrovali do USA. Zde získal Adolf na Columbia-University doktorát filozofie. Finančně podporoval protinacistický odboj doma i v zahraničí. Po konci druhé světové války ho však nečekalo žádné ocenění ani návrat do původních poměrů. Namísto toho rozpoutal levicový tisk kampaň zvanou "Boj o čtyři miliardy". Výsledkem připravené akce byl tzv. "Lex Schwarzenberg"- zákon, který bez náhrady vyvlastnil celý schwarzenberský majetek a jehož autory byli poslanci sociální demokracie. Pronásledování gestapem po Evropě, doba emigrace a nakonec i ztráta podstatné většiny rodového majetku podlomily zdraví Adolfa Schwarzenberga, který roku 1950 zemřel v Itálii ve věku nedožitých šedesáti let. Jelikož jeho manželství zůstalo bezdětné a jeho mladší bratři zemřeli mnoho let před ním, adoptoval roku 1940 jako dědice svého o 13 let mladšího bratrance Heinricha.