Schwarzenberg Johann

Prvorozený syn Adolfa Josefa Schwarzenberga, Johann, studoval lesnictví na mnichovské univerzitě. Již v roce 1891 byl členem sněmu Království českého a téhož roku byl za šumavské okresy zvolen poslancem do říšské rady ve Vídni. Už od roku 1903 se podílel na správě rodových statků. Po smrti svého otce se roku 1914 stal dědičným členem rakouské panské sněmovny, kde působil do konce první světové války. Jako poslanec se zasloužil o výstavbu šumavských drah. Velkého uznání se mu dostalo za financování lazaretního vlaku pro fronty první světové války a vydržování vojenské nemocnice v zázemí. Vedle činnosti v zákonodárných sborech pracoval v nejrůznějších vědeckých, kulturních a sociálně humanitárních organizacích, které i finančně podporoval. Roku 1915 získal za své zásluhy řád Zlatého rouna. Jako zbožný a konzervativní člověk, který vyrůstal v letech prosperující monarchie pro něj rozpad monarchie, vznik Československé republiky a rozpad starého světa (zrušení šlechtických titulů, pozemková reforma) znamenaly těžkou a nepochopitelnou ránu. Snad i proto vyjednáváním o pozemkové reformě a správou rodového majetku (na počátku století tvořily domény Schwarzenbergů statky Cítoliby, Český Krumlov, Dlouhá Ves u Sušice, Chýnov u Tábora, Hluboká, Jinonice, Libějice, Lovosice, Mšec, Postoloprty, Protivín, Třeboň a Vimperk) pověřil roku 1923 nejstaršího syna Adolfa a dožíval v ústraní. Zemřel v předvečer druhé světové války ve svém rodném městě Vídni ve věku 78 let.