Waldstein Kristian

Kristian se jako jediný ze tří dětí Ernsta Philippa Waldsteina dožil dospělého věku. Roku 1816 zdědil po svém prastrýci Janu Vojtěchovi Czernínovi (1746-1816) šťáhlavské panství se zámkem Kozel. Správu valdštejnských statků zdědil po smrti svého otce a roku 1848 na něj ještě přešla po smrti příbuzného správa rodového seniorátu - třebíčského panství. Uvážlivým hospodařením se snažil pozvednout nevalnou ekonomickou situaci, ve které se zděděný majetek nacházel – věnoval se lesnictví, založil na svých panstvích strojírnu i slévárnu. V září roku 1833 se v Mnichově Hradišti konala významná událost: mírové setkání tří panovníků, rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše I. a pruského korunního prince Bedřicha Viléma, které bylo doprovázeno četnými slavnostmi, hony a vojenskými přehlídkami. Roku 1836 získal Kristián jako odměnu komandérský kříž Leopoldova řádu. Kristian se také cílevědomě snažil zařídit rodinný fideikomis - valdštejnská primogenitura jej totiž na rozdíl od mladší rodové linie dosud neměla, což bylo v této době poměrně neobvyklé. Roku 1841 se Kristian rovněž pokusil získat od císaře uznání vévodského titulu po Albrechtovi z Valdštejna. Tento plán sice neměl mnoho nadějí na úspěch, ale znamenal oživení historického zájmu o osobnost Albrechta z Valdštejna a byl také prvním výraznějším přihlášením se rodu Waldsteinů k této poněkud kontroverzní historické postavě. Kristian Waldstein má rovněž velkou zásluhu na uspořádání rodového archivu a na systematickém rozšiřování pramenů a archivních materiálů k dějinám rodu, ve kterém následně pokračovali i jeho potomci. Kristian byl od roku 1817 ženatý s hraběnkou Marií Thun-Hohensteinovou, se kterou měl celkem osm dětí. Dospělosti se dožilo pět dcer (z nichž tři zůstaly svobodné) a dva synové. Kristian zemřel v Praze roku 1858, ve věku 64 let.