Waldstein Ernst

Ernst v mládí absolvoval vojenskou kariéru, jak bylo pro šlechtické syny v 19. století obvyklé (zakončil ji v hodnosti majora), ale jako starší ze dvou synů byl určen ke správě rodových statků, které se ujal po smrti svého otce roku 1858. Až on tak mohl roku 1858 podle císařského povolení daného jeho otci zřídit z rodinných statků fideikomis, obnášející panství Mnichovo Hradiště, Bělá pod Bezdězem, Doksy a Šťáhlavy. Na svou dobu byl jedním z pokrokových šlechticů, kteří se věnovali podnikání nejen v oblasti zemědělství a lesnictví, ale pustili se také do průmyslu – Ernst zakládal železářské podniky a podporoval budování železnic. Mimo to byl ale také hudebně nadaný, byl presidentem Pražské hudební konzervatoře a v pražském paláci často hostil významné hudebníky. Roku 1867 získal prestižní řád Zlatého rouna. Roku 1901, po smrti vzdáleného příbuzného Georga Johanna Waldsteina, zdědil Ernst majetek po duchcovské linii rodu a po smrti svého mladšího bratra Josefa převzal také správu třebíčského seniorátu. Poprvé se Ernst oženil s Annou Marií z orlické sekundogenitury Schwarzenbergů. Ta však zemřela necelý rok po svatbě, jen několik dní po porodu syna Ernsta Karla. Ernst pak málem způsobil v rodině skandál, když zvažoval, že se ožení s dcerou lesníka, do které se zamiloval. Příbuzní mu tento plán rozmluvili a tak roku 1851 uzavřel další rovnorodý sňatek, tentokráte s Marií, pocházející z hlubocké primogenitury Schwarzenbergů, se kterou měl šest dalších dětí. Manželé roku 1901 oslavili zlatou svatbu. Ernst zemřel v Praze roku 1904, ve věku 82 let.