Bavorská Elvíra

Elvíra, druhá manželka hraběte Rudolfa Wrbny, pocházela z královského rodu Wittelsbachů. Byla vzdálenou příbuznou císařovny Alžběty (nikoli ovšem sestřenicí, jak se někdy uvádí), zato byla ale sestřenicí bavorského krále Ludvíka II. i posledního bavorského krále Ludvíka III., jakož i španělského krále Alfonse XII., neboť její matka byla nejmladší sestrou španělského krále manžela. Elvíra byla čtvrtou z pěti dětí Adalberta bavorského (nejmladšího syna bavorského krále Maxmiliána II.) a infantky Amélie španělské. Z jejího hlediska byl sňatek s hrabětem Wrbnou mesaliancí, neboť se stala pouhou hraběnkou, na druhou stranu ji z poněkud provinčního Bavorska přiblížil k císařskému dvoru ve Vídni, kde si po svatbě užívala pestrého společenského života v nejvyšších kruzích. Z jejího manželství se narodily tři děti, dva synové a dcera. Po smrti jejího manžela bylo zadlužené panství rozděleno mezi syny. Starší Rudolf se oženil roku 1930 s neurozenou Barborou Wiedemannovou, čímž si matku velmi znepřátelil. Odstěhovala se na zámek v Jaroměřicích, kde nadále žila na vysoké úrovni, na jakou byla zvyklá, a nijak se neohlížela na svou zhoršující se ekonomickou situaci a změněné společenské poměry. Na zámku se stala proslulou svými rozmary a také pěstováním francouzských buldočků, které chovala doslova po desítkách. Zemřela uprostřed druhé světové války, ve věku 74 let. Byla tak ušetřena dalších zklamání – definitivní ztráty rodových majetků a dalších nerovnorodých svazků svých dětí.