Lichnowsky Felix

Nejstarší syn a dědic Felix trávil dětství střídavě ve Vídni a na zámku v Hradci nad Moravicí. V letech 1825–1830 absolvoval německé gymnázium v Opavě. Poté pokračoval ve studiu práv na olomoucké univerzitě. Roku 1835 nastoupil jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu u husarského pluku č. 6 pruské armády, který měl posádku v Neustadtu (dnes Prudnik). Nepřivykl strohému vojenskému životu, proto po odslouženém roce z armády odešel a ucházel se o místo v pruských diplomatických službách. Brzy se však svými skandály v Berlíně ukázal jako nežádoucí osoba a jeho žádosti nebylo vyhověno. V březnu 1837 proto vstoupil ve Španělsku do vojska karlistických povstalců proti španělské koruně. Už v polovině května povýšil karlistický pretendent trůnu don Carlos Felixe za zásluhy v bojích na brigádního generála kavalérie. Protože Felix svým evropským rozhledem výrazně převyšoval většinu karlistických předáků, rozhodl se jej don Carlos využít při několika tajných misích do Francie, Itálie a Rakouska. Od roku 1838 Felix pravidelně posílal příspěvky do Augsburger Allgemeine Zeitung, čímž si získal obrovskou popularitu, kterou později podpořil i knižním vydáním svých španělských vzpomínek. Po porážce karlistů opustil don Carlos 14. září 1839 Španělsko a vzdal se francouzským úřadům. Spolu s ním odešel ze Španělska i Felix Lichnowsky. Roku 1843 se Felix seznámil s Dorotheou, vévodkyní z Dino (1793-1862), nejmladší sestrou slavné kněžny Vilemíny zaháňské. Ačkoli byla Dorothea o 21 let starší než on a měla za sebou pestrý milostný život (spekulovalo se o tom, že žila se strýcem svého manžela, známým francouzským diplomatem Talleyrandem, který měl být otcem jejího nejmladšího dítěte; některými badateli je také považována za tajnou matku Boženy Němcové, která se měla narodit jako plod utajované lásky vévodkyně s hrabětem Clam-Martinicem), stal se Felix její poslední životní láskou. Jejich příběh ovšem skončil tragicky. V době, kdy hrozil spor Německa s Dánskem o Šlesvicko-Holštýnsko přerůst v mezinárodní konflikt, přistoupil Berlín na kompromis: tzv. mírem v Malmö souhlasila německá vláda s rozdělením území podle národnostního klíče. Dohodnutý mír vyvolal mezi německými „vlastenci“ nacionální hysterii a povstání. Proti povstání zasáhla pruská a rakouská armáda. Felix Lichnowsky, poslanec ve frankfurtském parlamentu, se odpoledne 18. září rozhodl vydat na obhlídku barikád. Přidal se k němu pruský generál Hans Adolf von Auerswald. Oba jezdci však byli přepadeni davem a surově zavražděni. Felix zemřel krátce před půlnocí 18. září 1848, před svou smrtí ještě pořídil poslední vůli, ve které odkázal panství Hradec nad Moravicí (tehdy ještě alodiální majetek, fideikomis dědil bratr Karl) Dorothee, která převzala organizaci pohřbu i veškeré náklady. Mobiliář zámku ponechala Lichnovským, zaplatila dluhy, na panství váznoucí, a o dva roky později prodala Hradec Felixovu mladšímu bratru Robertovi. Felixovo tělo bylo měsíc po jeho smrti na přání rodiny exhumováno a převezeno do Hradce nad Moravicí, kde bylo pohřbeno v rodinné hrobce v kostele sv. Jakuba.