Lichnowsky Othenio

Nejmladší ze synů Eduarda Lichnowského zvolil rovněž duchovní dráhu. Vstoupil do řádu maltézských rytířů a roku 1874 se stal českým velkopřevorem. Právě s jeho osobou je spjata obnova slávy maltézského velkopřevorství. Spolu s lékařem a rytířem Jaromírem svobodným pánem von Mundy stál u zrodu rozsáhlé řádové sanitní služby a sanitních vlaků, která se ve velkém měřítku uplatnila až během první světové války. Othenio Lichnowský se rovněž zasadil o financování výstavby a provozu hospice v Tanturu (v místě mezi Jeruzalémem a Betlémem), kde maltézský řád působil až do roku 1914. Jako výraz díků udělil císař českému velkopřevorovi Lichnowskému knížecí titul a jmenoval jej prvním prelátem v českém království, hned po arcibiskupovi. Othenio Lichnowský zemřel v Meranu roku 1887, ve věku šedesáti let.