Schwarzenberg Felix

Po tragické smrti své matky, která uhořela roku 1810 v Paříži na plese, byl Felix vychováván svou tetou Eleonorou Schwarzenbergovou. Již v 17 letech napsal pojednání o taktice a roku 1818 vstoupil do kyrysarského pluku velkoknížete Konstantina. Roku 1824 se stal rytmistrem u schwarzenberských hulánů. Poté vstoupil do diplomatických služeb a působil mj. na velvyslanectví v Londýně, v Berlíně, Paříži, Římě i v Riu de Janeiro. V roce 1842 byl povýšen na generálmajora. Roku 1848 se účastnil bojů v Itálii, kde byl raněn. Po vypuknutí nepokojů souvisejících s abdikací císaře Ferdinanda ve prospěch Františka Josefa I. rázně vojensky zakročil a zlikvidoval také pokus o vyhlášení samostatnosti Uherska. V říjnu 1848 byl jmenován rakouským ministerským předsedou a v této funkci významně přispěl k pozastavení demokratizačního procesu. Stál za dojednáním Olomoucké punktace a vyhlášením silvestrovských patentů. Dne 5. dubna 1852 po ministerské radě byl raněn mrtvicí a zemřel. Nikdy se neoženil, ale je znám jeho milostný vztah s proslulou anglickou kráskou Jane Digbyovou (1807-81), který se odehrával během Felixovy diplomatické mise v Anglii. S Jane měl Felix Schwarzenberg dvě děti, syna Felixe, jež zemřel krátce po narození, a dceru Matyldu, kterou převzala do své péče Felixova stejnojmenná sestra a důvěrnice.