Habsburg-Lothringen Karl Ludwig

Karel Ludvík již od dětství žil ve stínu svých starších bratrů Františka Josefa a Maxmiliána. Nijak zvlášť se nezajímal ani o politiku, ani o svou vojenskou kariéru, ve které to roku 1884 bez větších zásluh dotáhl na generála kavalerie. Zastával post místodržícího v Tyrolsku a Vorarlbersku, kde se projevoval natolik konzervativně, že se raději dobrovolně rozhodl roku 1861 ze své funkce odstoupit a do budoucna se zřekl jakéhokoliv politického působení. Nadále vystupoval pouze jako reprezentant císařského domu při nejrůznějších slavnostních příležitostech a výstavách, čímž si vysloužil přezdívku „výstavní arcivévoda“. V roce 1889, po sebevraždě korunního prince Rudolfa, se stal neoficiálním následníkem trůnu a zastupoval císaře i na zahraničních cestách. Oficiálně však následníkem trůnu nikdy jmenován nebyl. Jeho význam pro historii tkví v tom, že skrze jeho syna Ottu pokračuje rod Habsburků dodnes. Roku 1896 se Karel Ludvík jako hluboce věřící člověk vydal do Svaté země. Zde se napil vody z Jordánu a nakazil se tyfem, na jehož následky po návratu z cesty ve Vídni zemřel.