Habsburg-d´Este Franz Ferdinand

O arcivévodu Františku Ferdinandovi existuje velké množství odborné literatury i informací na mnoha internetových stránkách, na tomto místě proto stačí jen stručně shrnout základní fakta. Arcivévoda František Ferdinand se narodil jako nejstarší z dětí Karla Ludvíka, mladšího bratra císaře Františka Josefa, a jeho druhé manželky Marie Annunciaty neapolsko-sicilské. Po smrti vzdáleného příbuzného, arcivévody Františka V. modenského, zdědil František Ferdinand rozsáhlý majetek a titul d´Este, který od té doby používal. Po pečlivé domácí výchově vstoupil v roce 1878 do armády jako poručík uherského pěšího pluku. Kromě armády byl jeho největší vášní už od dětství lov a cestování. V roce 1883 navštívil poprvé Itálii, v roce 1885 Egypt, Palestinu, Sýrii a Turecko, v roce 1889 procestoval Německo. Roku 1892 vyrazil na svou vysněnou čtrnáctiměsíční cestu kolem světa, ze které později vydal své zápisky. Po sebevraždě korunního prince Rudolfa roku 1889 se stal František Ferdinand následníkem trůnu, v pořadí hned za svým otcem. Roku 1895 onemocněl tuberkulózou a musel absolvovat několikaletou léčbu v různých klimaticky vhodných lokalitách. Během této doby byl v dvorských kruzích považován za nevyléčitelně nemocného a pozornost ohledně následnictví se rychle přesunula na jeho bratra Ottu. Tuto trpkou životní zkušenost František Ferdinand nikdy nezapomněl, odrazila se v jeho pozdější podezřívavosti a nedůvěře vůči společnosti u císařského dvora. Po smrti otce, Karla Ludvíka roku 1896, se stal František Ferdinand přímým následníkem trůnu. Byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka a později na generála kavalerie. Roku 1908 byl ustaven do funkce generálního inspektora ozbrojené moci. Někdy v polovině devadesátých let se František Ferdinand zamiloval do hraběnky Sofie Chotkové, která mu však nebyla rovna rodem. Od své lásky ale neustoupil a nakonec si po několika letech na císaři vyvzdoroval povolení k sňatku, který byl označen jako morganatický – vylučoval, že by jeho potomci mohli nastoupit na trůn. Následníkem Františka Ferdinanda se tak stal jeho bratr Otto a po jeho předčasné smrti Ottův starší syn Karel. Sofie Chotková byla po sňatku povýšena na kněžnu z Hohenbergu, ale do nejvyšších aristokratických kruhů ve Vídni nebyla nikdy přijata. I proto se manželé zdržovali stranou od dvorské společnosti a pobývali nejčastěji na svém zámku v Konopišti. Díky tomu se původem středověký konopišťský hrad dočkal radikální rekonstrukce a pečlivých úprav, které z něj učinily luxusní sídlo následníka trůnu, odpovídající zároveň moderním požadavkům bydlení. Velkou péči věnoval arcivévoda rovněž parku kolem zámku i loveckým revírům a úpravám okolní krajiny. Na zámku soustředil jednak rozsáhlé původem estenské sbírky, jednak sbírky svoje – ať už se jednalo o lovecké trofeje nebo sbírku uměleckých předmětů věnovaných sv. Jiřímu. I když si s císařem Františkem Josefem příliš nerozuměl, plnil František Ferdinand všechny úkoly následníka trůnu. Postupně byl pověřován různými diplomatickými misemi, zastával důležitý post v armádě (ke své činnosti si vytvořil Vojenskou kancelář, prostřednictvím které se snažil připravovat koncepce reforem armády) a postupně si kolem sebe vytvořil cosi jako konkurenční dvůr. Dvorská společnost vnímala Františka Ferdinanda převážně s nelibostí, protože jim bylo jasné, že po smrti starého císaře se energicky pustí do nezbytně nutných změn a reforem. Arcivévoda si byl vědom neudržitelné vnitřní situace v monarchii a zabýval se myšlenkou odstranění dualismu a pacifikací maďarských požadavků ve prospěch federalizace. V červnu roku 1914 byl František Ferdinand pověřen diplomatickou návštěvou a vojenskou přehlídkou v Sarajevu, kde byl na něj a jeho manželku spáchán atentát, který ani jeden z nich nepřežil. Tragická smrt Františka Ferdinanda vedla následně k politické krizi a k rozpoutání první světové války.