Hohenberg Maxmilian

Roku 1919 byl dětem arcivévody Františka Ferdinanda novou Československou republikou vyvlastněn majetek jejich otce, paradoxně na základě jejich příslušnosti k rodu Habsburků. Oba bratři proto po krátkém pobytu u svého poručníka knížete Thun-Hohensteina odešli do Vídně. Maxmilian začal studovat zemědělství a pak práva, která dokončil roku 1926. Týž rok se také oženil s hraběnkou Elisabeth Waldburg zu Wolfegg. Usadil se na zámku Artsetten, kde se narodilo jejich šest synů. Maxmilian i Ernst Hohenbergovi byli výraznými představiteli monarchistického hnutí, zvláště Max byl velmi aktivní a na počátku 30. let v Rakousku napomohl přijetí vůči Habsburkům vstřícných zákonů (povolení návratu Habsburků do Rakouska, pokud budou souhlasit s republikou a návrat některého rodového majetku). Roku 1933 ho za jeho služby arcivévoda Otto odměnil řádem Zlatého rouna. Hned po změně režimu a po pádu Rakouska byli oba bratři Hohenbergové zatčeni a odvezeni do koncentračního tábora v Dachau. Max byl ale již po půl roce (na základě intervence jeho manželky u Göringa) propuštěn a zbytek války prožil s rodinou v malém bytě na zámku v Arstetten, neboť zámek mu nacisté zabavili. Po konci druhé světové války Maxmilián opět aktivně působil ve službách následníka trůnu Otty habsburského, zejména jako zprostředkovatel jednání mezi Habsburky a rakouskou vládou. Zemřel roku 1962, ve věku nedožitých šedesáti let.