Chotková Sophie

Sofie byla pátým z osmi dětí Bohuslava Chotka a Marie Vilemíny Kinské. Zatímco její sestry se postupně vdávaly, zůstávala Sofie stále svobodná. Vzhledem k skrovným rodinným poměrům působila v 90. letech 19. století jako dvorní dáma u arcivévodkyně Isabelly, která tehdy pobývala s rodinou v Bratislavě. S arcivévodou Františkem Ferdinandem se Sofie potkala nejspíš již roku 1894, jejich vztah se jim však povedlo tajit až do roku 1898, kdy právě díky arcivévodkyni Isabelle vyšel najevo. Arcivévoda prohlásil, že se chce s hraběnkou oženit, čímž překročil pravidla rovnosti pro habsburský dům, stanovené již roku 1839. Arcivévodové a arcivévodkyně směli vstupovat ve svazek manželský pouze s příslušníky rovnorodými, pocházejícími z rodů panujících v současnosti nebo alespoň v minulosti. Hraběcí rodina Chotkových tomuto kritériu pochopitelně nevyhovovala. Když se arcivévoda vytrvale odmítal své lásky vzdát, musel nakonec podstoupit renunciační akt – vzdát se pro svou ženu a potomky všech práv příslušejících rodu Habsburků, což znamenalo, mimo jiné, že jeho děti nikdy nebudou moci vstoupit na trůn. Teprve po renunciaci se mohla roku 1900 konat svatba (v červenci na zámku Zákupy). Sofie byla povýšena na kněžnu a později (roku 1908) i na vévodkyni z Hohenbergu, ale dvorská společnost ve Vídni ji nikdy mezi sebe nepřijala. I z toho důvodu se manželé vídeňské společnosti stranili. Pobývali zejména na svých sídlech a užívali si vyvzdorovaného rodinného života. Sofii se postupně narodily tři děti, Sofie, Maxmilian a Ernst, čtvrté dítě přišlo na svět mrtvé. Cesta do Sarajeva byla jednou z mála, na které mohla Sofie svého manžela oficiálně doprovázet, oběma se však stala osudnou. Jelikož byl Sofii zapovězen pohřeb do kapucínské hrobky mezi Habsburky, rozhodl arcivévoda ještě za jejich života o vybudování rodinné hrobky v Artstettenu, kam byli manželé společně pohřbeni.