Ne vždy uživatel pochopí a používá všechny funkce tak, jak bylo autorem softwaru zamýšleno. Často také nepřijde na některé zajímavé drobnosti, ať už se jedná o různá usnadnění práce, skrytá nastavení, nepříliš intuitivně podané či pojmenované funkce apod. Některé z těchto tipů pro lepší a příjemnější práci se softwarem vám zde přinášíme.

Linie je možné napojovat již během kreslení bez nutnosti následné funkce Merge. Stačí při tvorbě prvního bodu nového úseku linie podržet klávesu Shift a kliknout s jistou tolerancí, která se dá nastavit v Options, poblíž posledního bodu předchozího úseku linie. Nová část se automaticky napojí na původní; podmínkou je ovšem vybraný shodný symbol.

Více k tématu

• Following Existing Objects

Při tvorbě linií dochází často k jejich souběhu. Není nutné při tvorbě nové linie znovu vytvářet body na již stávajícím úseku, OCAD dovede při držení klávesy Ctrl původní linii sledovat. Lze takto i přecházet z jedné linie na druhou na jejich kříženích. Podmínkou je stisknutá klávesa Ctrl po celou dobu sledování liniových úseků.

Více k tématu

• Following Existing Objects

Pro rychlý posun mapy při jakékoli vybrané funkci lze použít tažení myší při současně podrženém mezerníku.

Jednou z nevýhod editoru symbolů je poměrně omezená paleta kreslicích funkcí. Vytvořit takto složitější objekt např. typu loga může být proto poměrně obtížné. OCAD však umožňuje symboly načíst z vektorových formátů. Nejjednodušší cestou je požadovaný symbol uložit jako vektor z jiného programu (např. Corel, AutoCAD apod.) do PDF a tento dokument importovat. OCAD dále umožňuje importovat formáty AI (Adobe Illustrator) a EMF (metasoubor Windows, umožňující uložit křivkové objekty).

Jinou cestou je využití TTF písem. Obecně netextový symbol lze reprezentovat pomocí textu, resp. pomocí jediného znaku vhodně vytvořeného písma. Mnoho různých symbolů obsahují písma, již instalovaná spolu s Windows – fonty Wingdings 1, 2, 3 a Webdings. Nový vhodný font lze snadno stvořit z vektorových kreseb např. programem FontCreator či jinými a uložit si tak např. kompletní sadu obtížně vytvořitelných symbolů do jediného souboru TTF.

Situaci, kdy např. prvek A překrývá prvek B jen v některých situacích, lze s výhodou řešit definováním nového symbolu B (např. pomocí funkce Duplicate) s jiným pořadím stejných barev v tabulce. Podle příslušné situace v mapě se pak využije prvek B původní nebo obměněný.

OCAD od verze 10 umožňuje tvořit kombinované symboly, tj. obsahující např. text a liniový obrazec. Ve starších verzích lze toto do jisté míry obejít vytvořením pomocné „buňky“ ze dvou pomocných symbolů, obsahujících vždy příslušnou část výsledného symbolu, tj. symbol pouze s textem a symbol s křivkou. Tuto buňku lze umístit někam mimo vlastní mapu a v případě potřeby ji umisťovat pomocí duplikace souhrnně označených obou částí symbolu.

Uvedený postup řeší jen případy, kdy není smyslem práce mapu tisknout nebo exportovat se souřadnicovým připojením – tj., kdy nezáleží na vztažném měřítku objektů v mapě (např. pouze pro export mapy na web). Toto omezení lze obejít změnou měřítka mapy spolu s nezaškrtnutím nastavení Enlarge/Reduce symbols. To má za následek, že se „reálný“ rozměr mapy zmenší (tedy i velikost na papíře), ovšem vizuálně vypadají objekty stejně. OCAD Professional dále nabízí velikost mapy až 16×16 m, což je plně dostačující i pro profesionální aplikace. Již při standardním pokrytí základní velikosti mapy 4×4 m dosahuje velikost OCD souboru stovek MB a soubor může být vysoce paměťově náročný.

Volbu Name index lze samozřejmě využit ke generování jakéhokoli rejstříků použitých textů, nemusí se jednat pouze o ulice.
Před samotným generováním rejstříků je třeba provést několik kroků:

1. Vytvoření nových značek/symbolů pro
   1. linie orientační sítě
      • Liniový symbol – barva by měla překrývat všechny kreslené objekty, nikoli rám; tenká čára.
   2. popis polí orientační sítě
      • Textový symbol – vhodná velikost písma (dostatečně velké), barva se volí stejná jako linie sítě.
2. Počátek a rozměry orientační sítě
   • Pro vykreslení orientační sítě potřebujeme definovat:
     • souřadnice bodu, kterým bude procházet jedna z linií orientační sítě – horizontal offset x (mm), vertical offset y (mm)
     • vzdálenost linií orient. sítě – horizontal distance (mm), vertical distance (mm)
   • Odečíst souřadnice bodů uvnitř protilehlých rohů mapového rámu (LH+PD nebo LD+PH).
   • Vhodná volba vzdáleností linií orient. sítě – rozdělení mapového pole na pokud možno stejně velké obdélníky.
3. vykreslení linií orientační sítě a popisu polí
   • V tabulce symbolů vybrat symbol pro kresbu linie sítě. V menu Extras – Grid lines nastavit parametry. Dojde k vykreslení sítě.

4. Vytvoření nových rejstříku ulic
   • Vybrat textové symboly objektů (popisů), které by měly být do rejstříku zahrnuty (více symbolů je možno zahrnout pomocí Ctrl).
   • V menu Extras – Name index nastavit parametry a styl.

5. Editace rejstříku
   • Automaticky vytvořený rejstřík se umístil do schránky. Jeho formu je potřeba zkontrolovat a upravit – může obsahovat duplicity, rozdělené názvy či texty, které byly nesprávně pod příslušný znak zařazeny. Nakonec je třeba označit pole orientační sítě pomocí vytvořené textové značky souhlasně se zvoleným stylem popisu.

Vzhled mapy lze vylepšit zaškrtnutím volby Antialising, což má za následek lepší vyhlazování hran (týká se pouze zobrazení na obrazovce, toto nastavení nemá vliv na exportované dokumenty). Tím se ovšem zvýší paměťové nároky mapového dokumentu a na pomalejších počítačích se může práce s dokumentem stát méně pohodlnou. Naopak snížit paměťové nároky lze při vypnutém vyhlazování hran navíc ještě aktivací volby Hatch areas, která šrafuje vyplněné plochy namísto jejich plného vybarvování.

• Cutting
• Reversing Objects
• Holes in Areas
• Join a Merge Objects
• Influencing Dashed Lines