Příkladům chybných a správných postupů se obsáhleji zabývá kapitola Kartografické zásady. Zde se zaměříme především na postupy při užití softwaru OCAD při tvorbě plánů měst.

Plány měst jsou poměrně specifickým kartografickým produktem. Jsou stále mapou, ovšem s úzce tematicky zaměřeným obsahem. Můžeme si zde zpravidla díky velkému měřítku (měřítka plánů měst se pohybují v jednotkách tisíců až po zhruba 1 : 25 000) a malému zobrazenému území dovolit odhlédnout od záležitostí souvisejících s kartografickým zobrazením a průvodními jevy (zkreslení apod.).

Na druhou stranu právě plány měst jsou typem produktu, se kterým i nezkušení uživatelé velmi často přicházejí do styku. Bohužel jsou také kartografickým produktem, do jehož tvorby se vůbec nejčastěji pouštějí firmy, jež nemají s kartografií valné nebo vůbec žádné zkušenosti, např. reklamní agentury. Úroveň kvality plánů měst v České republice je proto velmi kolísající.

Základním pravidlem je, že barvy na obrazovce či displeji vypadají vždy jinak, než po vytištění. Uživatelé mají často sklony přidělovat zejména plochám syté, výrazné barvy, které ovšem na výtisku mapy příliš „křičí“ a odvádějí pozornost z celé plochy mapy na jeden nebo několik konkrétních prvků.

U kontrastu opět platí, že barvy na obrazovce či displeji vypadají vždy jinak, než po vytištění. Vhodné je vytvořit si již při prvotní volbě barev testovací výtisk části kresby a prohlédnout, zda je na místech, kde dochází ke styku plošných elementů, dosaženo dostatečného kontrastu a např. malé šedé plochy budov nesplývají příliš s nevýraznou zelení podkladových ploch.

Více k tématu

• Barvy v mapách

Nepsaným pravidlem je, že prvky, které jsou ve skutečnosti křivkové (ulice, řeky, pobřežní čára apod.) vyhotovujeme i v mapě křivkově (ovšem v závislosti na měřítku). Velmi nevhodně vypadají např. okrouhlé úseky ulic složené ze tří–čtyř zalomených úseků. Lomené linie nebo hranice ploch volíme pouze v případě, neznáme-li dostatečně přesně jejich průběh anebo tehdy, kdy pro nízkou velikost měřítka zůstane toto lomení křivek skryto.

OCAD nabízí funkci sledování linie, kterou je v případech souběhu linií vhodné používat. Velmi nevhodně vypadá např. linka MHD sledující ulici a mající přitom v mnoha místech poněkud jiný průběh než ulice sama. Navíc vykreslování každé souběžné linie znovu prodlužuje tvorbu mapy.

Popisy v mapě by obecně vzato neměly působit problémy při jejich čtení. I v plánech měst je tedy vhodné dodržet několik zásad:

• Pokud nejsou texty klasicky ve vodorovné poloze, směřují vždy více zleva doprava než naopak. To se týká zejména textů v poloze blízké svislé.
• Sledují-li liniové jevy nebo hranice ploch, neměly by do této hranice zasahovat, a to zejména, jsou-li zobrazeny shodnou barvou jako linie.
• Předchozí pravidlo platí zejména pro názvy ulic, vložené mezi okrajové linie. Texty by měly mít takovou velikost, aby se kompletní znaky textu vešly mezi okrajové linie a nezasahovaly do nich. S tím souvisí rozteč linií komunikace samé, ta musí být dostatečně široká, aby písmo popisu nebylo příliš malé (viz další odstavec). V případě úzkých komunikací je vhodné popis uvádět patou podél vnější linie komunikace s odstupem alespoň 0,15 mm. V případě, že je text výrazně tmavší než linie komunikace, lze komunikaci popisy překrývat.

Více k tématu

• Popis v mapách
• Popis bodových znaků
• Popis liniových znaků
• Popis plošných znaků

Texty nesmí působit problémy při čtení ani z velikostního důvodu. Veškerý text v mapě by měl mít velikost alespoň 1,5 mm, což odpovídá 6 bodům (pt; jeden typografický bod odpovídá zhruba setině palce, tj. písmo o velikosti 100 pt je vysoké 25,3 mm). Vždy je třeba myslet na skutečnost, že uživatelé mapy jsou různí a ne všichni mají tak dobré oči jako může mít tvůrce mapy. Malým textům, zejména v obecné, nevodorovné poloze a nevýraznou barvou, je lépe se zcela vyhnout

Více k tématu

• Písmo v mapách

Podobný případ může nastat u symbolů. Zejména při tvorbě symbolů pomocí OCADu samotného, kde v symbolovém editoru je znak zvětšen na dvaatřicetinásobnou velikost, což může svádět k tvorbě příliš drobných a vnitřně komplikovaně strukturovaných symbolů, které pak uživatelé nemusejí správně rozpoznat či je dokonce špatně uvidí. Opět platí, že znaky ve výrazných barvách mohou být menší, ovšem malých symbolů o velikosti nižší než 1,5 mm je lepší se vyvarovat. Jednoduché symboly, např. pouze jednobarevný plný čtverec, mohou mít i nižší velikost, zhruba od 1 mm.

Vždy je lepší v průběhu navrhování textů a jejich stylování vyzkoušet si testovacím výtiskem, zda texty splňují naše představy a jsou bez problémů rozpoznatelné a čitelné

Více k tématu

• Kartografické znaky
• Bodové znaky
• Liniové znaky
• Plošné znaky

Velmi neprofesionálně vypadá, pokud se na sebe linie s různým symbolem ve stejné kategorii (např. různé šířky/druhy komunikací) na sebe nepřirozeně napojují. Výhodou OCADu je priorita vykreslování barev, nikoli kategorií symbolů, tj. přiřazením shodné barvy podkladu komunikace lze např. docílit stavu, kdy se komunikace kříží bez průsečných čar.

Plošné elementy mají v mapách ve většině případů nižší prioritu vykreslování než liniové nebo bodové, jsou tedy jimi překrývány. Bodové a liniové znaky tedy podkladové plochy skrývají, což může vést k tendenci nevést průběhy ploch přesně, ale pouze zhruba, protože jejich okraje nejsou vidět. To se však může nevyplatit v případě, kdy objekty, nacházející se na mapě „výše“, změní symbol a odkryjí tak nepřesně vyvedené plochy. Vždy je lepší okraje ploch přichytit k existujícím liniím, aby bylo zaručeno, že nevzniknou někde nedotažené plošky.

Nepsaným pravidlem je, že objekt v dané kategorii významnější má výraznější mapový znak (tedy např. širší, větší, plnějším stylem linie, výraznější barvou apod.). Matoucí je pak např. situace, kdy silnice II. třídy mají užší symbol než III. třídy nebo kdy např. komunikace III. třídy jsou bílé, II. třídy oranžové a I. třídy světle žluté.

Čím komplikovanější vnitřní struktura nevyplněného bodového symbolu je, tím větší je pravděpodobnost, že v oblastech různorodého podkladu bude tento symbol nezřetelný nebo zaměnitelný s jiným. Takto „průhledné“ symboly jsou samozřejmě možné, pokud jsou výrazné, ovšem např. u znaku vidličky a nože pro restauraci je lépe přidat výplň, aby znak pod sebou zakryl podkladovou kresbu. Výplň je možné nahradit také orámováním značky bílou, žlutou či jinou barvou o dostatečné šířce.

V některých mapách bývá zvykem, že některé plochy jsou bez výplně, tedy „bílé“. V plánech měst je ovšem zvykem neponechávat bílou barvou žádné plochy a „pozadí“ plánu přidělit nějakou velmi světlou výplňovou barvu. Bíle provedené jsou mnohdy ulice a potom jsou obtížně rozpoznatelné od okolních ploch zejména v místech za hranicemi města.