Dělení rastrových formátů
Obrazové formáty se dělí na dvě hlavní skupiny – vektorové a rastrové. Tato kapitola se zabývá pouze rastrovými typy souborů, protože jako vektorová data se v kartografické praxi ukládají specifické datové typy, které však nemívají povahu obrazového souboru. V další části následuje přehled a popis nejčastěji používaných rastrových formátů a některých jejich vlastností.
Nejprve je nutno v krátkosti ujasnit několik důležitých pojmů.
Barevná hloubka
Barevná hloubkaje maximální množství barev, které obrazový formát podporuje. Zpravidla se udává jako bitová hloubka (bh), umožňující zobrazit 2bh barev, tedy např. pro 24-bitovou barevnou hloubku je to 16 777 216 barev (režim označovaný např. v OS Windows jako True Color). Počet bitů zpravidla vyjadřuje mocninu dvojky nebo činí 12, 24 nebo 48 bitů.
Barevná paleta
Barevná paleta je matice nebo jiný předpis, definující dostupné barvy pro pixly obrazu souboru. Může být např. True Color nebo 256 barev anebo obsahuje jednotlivé nezávislé barvy (indexová paleta), kde je namísto barvy pixlu jen údaj o indexu do barevné palety. Rozlišení v tomto smyslu je údaj o prostorovém rozpětí obrazu, udávaný zpravidla v jednotkách DPI („bodů na palec“). Pro obrázek o velikosti 500×500 pixlů a rozlišení 96 DPI tak vychází čtverec o straně zhruba 13,2 cm.
Alfa-kanál a průhlednost
Alfa-kanál a s ním související průhlednost – některé formáty umožňují barvu jednoho pixlu prohlásit za průhlednou, čímž je možno docílit obecně neobdélníkového okraje obrazu a dalších efektů. Pro náročnější aplikace je k dispozici alfa-kanál, což je osmi, dvanácti- nebo i vícebitová maska průhlednosti nad vlastními rastrovými daty.
Prokládaný režim (interlacing)
Prokládaný režim neboli interlacing podporují jen některé grafické formáty. Jeho využití je zejména u velikých rastrů (o straně tisíců pixlů) a umožňuje díky zvláštnímu systému uložení dat zobrazit při načítání nejprve „náhled“. Ten může být docílen zobrazením např. jen každého osmého řádku (příp. i sloupce), zjednodušeného obrazu s horším podáním barev apod. Tento režim je vhodný zejména pro síťový přenos souborů, kde umožňuje při stažení už např. 1/8 všech dat hrubý náhled na obrázek a případné zastavení stahování. Vždy platí, že s dalšími staženými daty dochází ke zpřesňování obrazu až do úplnosti.
Entropie
Entropie ve smyslu informačních technologií je pojem vyjadřující množství neurčitosti konečného schématu, neboli číselné vyjádření množství informace, které je průměrně obsaženo ve zprávě ze zdroje informace za jednotku času.
Druhý stupeň dělení obrazových souborů představují formáty s bezztrátovou a se ztrátovou kompresí. U formátů s kompresí bezztrátovou (jejichž podmnožinou mohou být ještě formáty bezkompresní) nedochází při ukládání souboru ke ztrátě žádné obrazové informace – soubor je po uložení a opětovném otevření identický s originálem, pouze má proti němu případně nižší velikost. Takové souborové formáty se tedy hodí pro transfer a distribuci, předpokládá-li se časté otevírání a pře-ukládání souboru. Naproti tomu pro prosté vystavování nebo prohlížení je možno zvolit i kompresi ztrátovou, při níž již uložený soubor není zcela identický s originálem. Její algoritmy jsou postaveny na skutečnosti, že počítačové grafické soubory zpravidla obsahují daleko více informací, než jaké je schopen vnímat lidský mozek. Tyto informace je tedy možno za určitých podmínek ze souboru vypustit nebo je omezit, aniž by se tím podstatně změnil vizuální dojem z obrazu.