Základní varianta
- Objekty se popisují úředními názvy v řeči příslušného státu (endonymy), na jehož území se vyskytují.
- Vžitá jména (exonyma) se výjimečně umísťují v závorce pod endonymem a pak se pro ně používá termín dubleta.
Použití dublety (La Habana)
Složitější varianta
- Jména států a závislých území se uvádí v jazyce popisu (češtině).
- Všechny objekty v mezinárodních územích (oceány, Antarktida) se popisují v jazyce popisu (češtině).
- V jazyce popisu (češtině) se uvádí objekty ležící na území dvou a více států (dvou různých řečí) – Alpy, Kaspická nížina
- Předchozí bod neplatí, pokud je v mapě zobrazen jen jeden stát (výřez), do kterého jev zasahuje. Pak se popis uvede v úřední řeči příslušného státu.
- Všechny ostatní názvy se uvádí úředními názvy v řeči příslušného státu.
- Má-li stát více úředních jazyků, volí se více oficiální mezinárodní jazyk a popis v druhém jazyce se případně uvede do závorky (např. hranaté, pokud jsou dublety v kulaté – San Sebastián [Donostia]).
- V názvech psaných latinkou se uvádí i znaky nepoužívané v češtině – transpozice
- Pro oblasti s hláskovými nelatinkovými písmy (azbuka, řečtina, arabština, hebrejština) se používá přepis do latinky – transliterace
- V oblastech s ideografickým písmem (čínština, japonština) se používá fonetický přepis do latinky – transkripce
Další varianty
- Exonyma mohou mít přednost před endonymy například ve školních atlasech a mapách, v televizní grafice a podobně.
Jazyk popisu – srovnej Aralské jezero a Garabogaz Aylagi
